FYZIKÁLNÍ CHEMIE
U nás na Ústavu jsi začínal jako středoškolák, seznamoval ses zde se spektroskopií vysokého rozlišení a taky jsi byl zdatným popularizáto- rem v mém týmu. Učili jsme žáky základních a středních škol různá témata a ty jsi vždy tíhnul spíš k těm fyzikálním. Pamatuji si na úlohu stanovení Planckovy konstanty pokusy se součástkami ze stavebnice Boffin. Jak jsi na tom dnes s popularizací, máš na ni čas? Snažím se čas na popularizaci si aktivně vy- tvářet. Popularizaci vnímám jako přirozenou součást vědecké práce. Neměli bychom k ní přistupovat jako k čemusi okrajovému nebo dokonce něčemu, co je nad rámec našich vědeckých povinností. Rozumím tomu, že ne zdaleka všichni vědci to tak vidí. Ale postupně se to mění, a to je moc dobře. Popularizace se ovšem musí dělat dobře. Aby to bylo možné, je třeba přijmout, že hlavním účelem popula- rizace není nutně vzdělat laickou veřejnost, ale zpřístupnit poznatky. To zní zvláštně, můžeš vysvětlit, co tím myslíš? Popularizaci nebudeme nikdy dělat dobře, budeme-li přistupovat k ne-vědcům jako k někomu, pro koho musíme věci velmi zjedno- dušit, nebo dokonce bulvarizovat. To je chybný přístup, protože nikdo se nechce cítit jako ten hloupý. Lepší je poznatky vědy představovat tak, jak jsou, zbytečně nezjednodušovat, ale pečlivě vysvětlovat, ukazovat na příkladech a přirovnáních a dávat nové věci do souvislostí s věcmi, které jsou pro dané obecenstvo již známé. Jasně, je to podstatně více práce a úsilí, ale stojí to za to. Ostatně, když bude veřejnost rozumět tomu, co přesně věda dělá a proč, nebude mít nejmenší problém se zvyšováním rozpočtu na vědu a výzkum. Vynaložené pro- středky nebudou vnímány jako utrácení, ale jako investice do naší budoucnosti. Vím o tobě, že vědu popularizuješ v rámci projektu Zeptej se vědce. Jsi zapojen ještě v jiných aktivitách? Ano, dělám několik popularizačních aktivit. Máš pravdu, že jsem aktivním členem projektu Zeptej se vědce (pozn. redakce: Instagram, Fb, X - @Zeptej_se_vedce), jehož cílem je šířit současné vědecké poznání a podporovat dialog mezi vědeckou komunitou a laickou veřejností. Hlavní náplní je v mém případě odpovídat na dotazy, které se týkají fyziky a chemie, mimoto také recenzuji odpovědi kolegů. Můj článek o vaření kolínek se dokonce dostal i do deníku Blesk. Kromě projektu Zeptej se vědce se účastním popularizačních přednášek na základních a středních školách, a to jak v ČR, tak i v USA. Poměrně nedávno jsem si například vyzkoušel, jaké je přednášet o světle a laserech americkým osmákům. Byla to opravdu zajímavá zkušenost, jelikož americký styl výuky je o dost jiný než
ších produktů, to vše jen s pomocí světla. To, že tato, dnes jen hypotetická možnost existuje, právě díky objevu attosekundových pulzů, si Nobelovu cenu zaslouží. A její případné zrealizování dost možná někomu Nobelovku v budoucnu přinese. Kruh se uzavřel, začali jsme chemií, končíme fyzikou. Vítku, děkuji za rozhovor a přeji, ať se ti daří v tvém bádání. A taky hlavně vítej zpět doma! Obr.: Ing. Vít Svoboda, Dr. sc. na ETH Zürich
ten v Čechách. Žáci očekávají, že budou daleko více zapojeni do přednášky ve formě dotazů a diskuzí. Největší úspěch ovšem očekávatelně sklidily experimenty, které si po úvodní ukázce mohli žáci sami vyzkoušet. Zanedlouho mě čeká na jedné střední škole po- blíž Denveru tzv. „reverse science fair“. „Science fair“ je v USA vcelku běžné pojetí výuky, kdy studenti pracují v průběhu roku na jednoduchém vědeckém problému, kde si získané znalosti z hodin vyzkoušejí v praxi. Nakonec své pro- jekty prezentují formou posterů a praktických ukázek svým učitelům a spolužákům. V rámci „science fair“, kterého se účastním, tomu bude tak trochu naopak. Já a další vědci z University of Colorado Boulder budeme prezentovat naše vědecké projekty studentům. Nobelovkou jsme naše povídání začali, takže s ní i skončíme, a to Nobelo- vou cenou za fyziku. Získala ji jedna vědkyně a dva vědci, a to za průkop- nické experimentální práce vedoucí ke generaci těch nejkratších pulzů světla, jaké má lidstvo k dispozici – v řádech desítek až stovek attosekund (1 as = 1 × 10 –18 s). K čemu je to dobré, kam nás tento objev posune? A bude mít i nějaké praktické využití a s tím spojenou třeba i další Nobelovku? Letošní Nobelova cena za fyziku mě opravdu potěšila, jelikož v oboru attosekundové spek- troskopie působím. Jak Anne L’Huillier, tak Ference Krausze znám osobně a jsou to skvělí vědci, ale především úžasní lidé a mentoři svých studentů a spolupracovníků. A co tedy objevili? Přišli na to, jak pomocí femtosekundových laserů vytvořit pulzy světla, které trvají jen desítky až stovky attosekund. To se může zdát jen jako pouhé zkrácení již dostupných femtosekundových pulzů, ale ve skutečnosti to tak není. Bylo třeba vyvinout celý nový vědní obor a naučit se s laserovými pulzy zacházet s neskutečnou přesností. Ale nejdůležitější je, že tyto ultrakrátké pulzy jsou nesmírně uži- tečné při studiu atomů a molekul. Attosekundy jsou totiž natolik krátké časové úseky, že veškerý pohyb atomů v molekulách zamrzne. To ale neplatí pro elektrony, které jsou dostatečně lehké, a tedy rychlé. Jinými slovy, s attosekundovými pulzy můžeme pozorovat pohyb elektronů skrze molekuly v reálném čase. To možná nenadzvedne nikoho ze židle, ale mělo by. Cílem každého chemika je provést danou reakci s co možná nejvyšším výtěžkem a bez nežádoucích vedlejších produktů. Klasic- kými metodami to prakticky nikdy není možné. To ale nebude platit pro tzv. atto-syntézu, při které se budou používat attosekundové pulzy v daném pořadí, které změní uspořádání elekt- ronů tak, aby odpovídalo žádanému produktu. Později, až se atomová jádra „probudí“, elek- trostatické interakce mezi nimi a elektrony je donutí přeskupit se přesně tak, jak jsme nařídili. Tímto způsobem můžeme provést chemickou reakci se stoprocentním výtěžkem a bez vedlej-
Od roku 2007 působil na Ústavu fyzikální che- mie J. Heyrovského AV ČR v Oddělení dyna- miky molekul a klastrů pod vedením Dr. On- dřeje Votavy. Mezi lety 2007 a 2010 zde absol- voval stáž v rámci studia na Masarykově střední škole chemické v Praze a ve výzkumné práci zde pokračoval i v průběhu vysokoškolského studia. Věnoval se vysoce rozlišené overtonové spektro- skopii v supersonických expanzích a teoretické interpretaci měřených spekter. Od roku 2010 studoval na VŠCHT Praha. Za svoji diplomo- vou práci získal společně s Dr. Votavou roku 2015 Cenu Wernera von Siemense. Doktorát absolvoval ve Švýcarsku (ETH v Zürichu). Zde pracoval ve skupině Ultrafast Spectroscopy and Attosecond Science. Jeho výzkumným zájmem byly časově rozlišené jevy v molekulách za vy- užití „low-order harmonic generation“. Po prvním postdoktorandském projektu na ETH a výzkumné stáži na Max-Born Institute v Ber- líně se rozhodl okusit vědu „za velkou louží“. Od roku 2022 působí jako postdoktorandský výzkumník na institutu JILA v Coloradu, kde se věnuje attosekundovým procesům v plas- monických nanočásticích a chirálních struk- turách. Začátkem roku 2024 se vrací zpět do České republiky, konkrétně na Ústav fyzikální chemie VŠCHT Praha, kde bude zakládat no- vou vědeckou skupinu věnující se studiu dyna- miky chirálních molekul. Vítka Svobodu za Chemagazín vyzpovídala šéfredaktorka Květa Stejskalová a na editaci textu se podílela Ing. Kristýna Kantnerová, Dr. sc. ETH Zürich působící na University of Colorado Boulder.
40
CHEMAGAZÍN • 6 / XXXIII (2023)
Made with FlippingBook Digital Publishing Software