Křesťanská tradice vánočního stromečku má také své kořeny v dobách pohanských. Do stavení se nosily živé stromy, aby duchové, kteří v nich žijí, přežili chladné zimní měsíce. Na strom se věšely ořechy, slaměné ozdoby a křížaly. Na špičku vždy patřila hvězda - symbol pěti živlů. A co vánoční stromeček?
Jak na stromečku, tak na adventním věnci by neměly chybět podzimní plody - jablka, ořechy, ale například i šišky, makovice nebo řetězy ze sušených jeřabin a šípků. I zde hraje velkou roli symbolika: šiška na věnci znamenala hojnost, makovice peníze, vlašské ořechy štěstí, červené jablko bylo symbolem zdraví a korálky z červených jeřabin a šípků byly z lásky darované - často je od dětí dostávala maminka či paní domu.
Vůně jehličí, koření a sušeného ovoce navazuje na starodávný zvyk vykuřování smrkových a borovicových větví. Vykuřovaly se také různé směsi pryskyřice, kůry, šišek a nasušených částí bylin. Když se vám doma rozvoní puprura, vděčíte za ni vlastně svým předkům, kteří každou zimu vykuřovali sušené léčivky. Vykuřování mělo jejich domovy a hospodářská stavení očistit a ochránit před nemocemi a zlými duchy. Význam byl jak spirituální, tak praktický: silice obsažené v léčivkách půobí antisepticky a čistí vzduch od patogenů. K vykuřovacím směsím z částí jehličnanů se přidávala šalvěj, rozmarýn či květy růže. Pozdějším luxusem dovezeným z dálek patřilo kadidlo a cedr. Čím by byly Vánoce bez voňavé purpury?
17
WWW.SALVEO.CZ
Made with FlippingBook. PDF to flipbook with ease