Opustil jsem, milostivý pane, domov, skoro všechen svůj majetek jsem dal do zástavy, zřekl jsem se pohodlí a vrhl jsem se do náruče Štěstěny, aby vedla moje kroky, kam se jí zlíbí. Umínil jsem si totiž, že vzkřísím dávno již pohaslé potulné rytířstvo, a už dlouho je tomu — i když hned klopýtám, hned padám, teď k zemi klesám, ale vzápětí povstanu —, co jsem splnil z valné části svůj úmysl, neboť jsem pomáhal vdovám, chránil panny a podporoval ženy provdané, sirotky a také osoby nezletilé, což je hlavním a pravým úkolem potulných rytířů. A za to, že jsem jako křesťan a rytíř vykonal tolik rekovných činů, šíří o mně knihy pochvalnou zvěst bezmála mezi všemi národy světa. Vytisklo se již třicet tisíc svazků mé historie, a jak to vypadá, jestliže se nebi jinak neuráčí, bude jich jednou vytištěno třicetkrát tolik. Krátce a dobře, abych zbytečně neplýtval slovy a shrnul to co nejstručněji: jsem don Quijote de la Mancha, jemuž pře- zdívají rytíř Smutné podoby; a třebaže kdo sám sebe chválí, cti sobě nedodá, musím se k tomu přece jen někdy snížit, ovšem jenom tehdy, nemám-li po boku někoho, jenž by to udělal místo mne. Nyní už tedy, urozený pane, ani tento kůň, ani toto kopí, ani tento štít, můj zbrojnoš a všechna moje zbroj dohromady, ani žlutá barva mého obličeje, ani moje nadmíru hubené tělo nebudou vás zajisté uvádět v údiv, vždyť už dobře víte, kdo jsem a jaké dráze jsem se oddal.“ Po těchto slovech se don Quijote odmlčel a muž v zeleném otálel s od- povědí, jako by ani nevěděl, co na to všechno říci; až za dlouhou chvíli promluvil však přece jen takto: „Vyrozuměl jste, pane rytíři, z mého úžasu, po čem má mysl touží, ne- podařilo se vám však zaplašit údiv, který se mě zmocnil od chvíle, kdy jsem vás spatřil. Pravíte sice, že by mi mohly vyjít ty myšlenky z hlavy, když už vím, kdo vlastně jste, ale kdepak. Právě teď, když jsem se to od vás dozvěděl, žasnu a divím se ještě mnohem víc. Což je vůbec možné, aby ještě i dnes světem putovali potulní rytíři a tiskem vycházely historie o jejich rekovných činech? Nemohu nijak uvěřit tomu, že by se i za našich dnů někdo takto ujímal vdov, držel ochrannou ruku nad pannami, ctil ženy provdané a pomáhal sirotkům, a nikdo by mne o tom nepřesvědčil, kdybych to nebyl na vlastní oči spatřil ve vaší bytosti. Bůh budiž pochvá- len, že ona historie o vašich skvělých a pravdivých rytířských činech, která, jak jste se zmínil, už i tiskem vyšla, zatlačí dozajista do stínu zapomenutí nesčíslné množství skutků vybájených rytířů, jichž bylo na světě věru
Les Chimères
700
Made with FlippingBook - Online magazine maker