KAPITOLA XVIII o tom, co se přihodilo donu Quijotovi na zámku, lépe řečeno v domě rytíře se zeleným pláštěm, jakož i o jiných neobyčejných věcech D on Quijote shledal, že je dům dona Diega de Miranda pro- stranný a podobný stavením venkovským; nade dveřmi byl znak, ovšem jen z hrubě tesaného kamene; na dvoře pak velký sklep, v průjezdě komora a kolem samé džbány, které, jsouce z Tobosa, připomněly hostu ihned jeho proměněnou a zakletou Dulcineu. I vzdychl si, nedbal toho, zda se hodí, aby takto mluvil před těmi, kdo byli právě přítomni, a řekl:
vtěleného rozumu, a vidím už také, že kdyby se ztratily zákony a nařízení potulného rytířstva, nalezli bychom je znovu v nitru Vaší Milosti jako v nedobytné skříňce a bezpečném archivu. Trochu jsme se však zdrželi, pospěšme si, abychom brzy dojeli do mé vsi а k nám domů; tam si už Vaše Milost odpočine po té velké námaze, ne-li tělesné, tedy aspoň duševní, která však někdy i tělo zmalátňuje.“ „Je mi velkou ctí, pane done Diego,“ odpověděl don Quijote, „rád při- jímám vaše milostivé pozvání.“ Popoháněli teď svá zvířata trochu více nežli předtím a kolem druhé hodiny po poledni přijeli do vsi a do domu dona Diega, kterého don Qui- jote nazýval rytířem Zeleného pláště.
„Klenoty sladké, dnes prameny žalu, radost a blaho Bůh mi ve vás dával!
Ó džbány toboské, vy jste mi oživily v paměti sladký klenot, pro který za- kouším tolik hořkých strastí!“ Tato slova zaslechl mladý student a poeta, syn dona Diega, který přišel s matkou uvítat dona Quijota, nad jehož podivným vzezřením ovšem oba užasli. Rytíř hned seskočil z Rocinanta, přistoupil k šlechticově choti a žádal ji nadmíru zdvořile, aby mu podala ruku k políbení, a don Diego řekl: „Přijměte, milá paní, s obvyklou přívětivostí pod naši střechu uro- zeného pana dona Quijote de la Mancha, který před vámi stojí. Je to potulný rytíř, a statečnějšího a přitom moudřejšího byste v širém světě nenašla.“ Paní, která se jmenovala doña Cristina, uvítala ho tedy neobyčejně las- kavě a zdvořile a don Quijote jí zase nabízel své služby slovy bystrými a dvornými. A stejně mile pohovořil i se studentem, jejž host, když vy- slechl už pár prvních vět, považoval za mladíka z duše důvtipného. Poté autor popisuje do nejmenších podrobností dům dona Diega, i vylíčil nám zároveň, co všechno možno spatřit v domě zámožného ven- kovského šlechtice, ale překladatel raději pomlčel o těchto, jakož i o jiných podobných maličkostech, protože mají pramálo společného s jádrem
716
717
Made with FlippingBook - Online magazine maker