KAPITOLA XXV
kde přijde na přetřes dobrodružství s hýkáním i roztomilá příhoda s loutkářem a kde jsou zaznamenány podivuhodné odpovědi věštící opice D on Quijote byl, jak se říká, jako na trní, neboť už z duše toužil, aby se co nejdříve dozvěděl o oněch prapodivných věcech, s nimiž se mu chtěl svěřit muž s halapartnami. Šel tedy za ním tam, kde podle slov hospodského právě prodléval, při- stoupil k němu a požádal ho, aby neotálel se slíbenou odpovědí na otázku, s kterou se na něj cestou obrátil. „Jsou to,“ odvětil muž, „učiněné divy, na tom je nutno si pochutnat, při tom se musí posedět. Dovolte mi, drahý a milostivý pane můj, abych ještě dokrmil svého mezka, a pak vám povím věci, že jim možná ani věřit nebudete.“ „Jde-li jen o tohle, pak vám také trochu pomohu,“ řekl don Quijote. A hned se toho i chopil a už začal prosívat oves a čistil žlab; a tato po- kora přinutila onoho muže k tomu, aby začal bez dlouhého doprošování s tím, co chtěl rytíř užuž zvědět. Sedl si tedy na kamennou lavičku vedle dona Quijota, a maje obecenstvo a auditorium též v licenciátově bratranci, panošovi, Sanchu Panzovi a hospodském, začal vyprávět takto: „Tak se vám tedy, panstvo, v jedné vsi, která je na čtyři a půl míle od hospody, ztratil jednomu konšelovi osel. Zavinilo to, ba prsty v tom mělo jedno děvče, které u toho pána sloužilo, ale tohle by byla řeč na předlouhé lokte. A ačkoli milý konšel hledal toho osla, kde se dalo, ne a ne ho najít. Uplynulo asi čtrnáct dní od chvíle, kdy se ona věc stala, jak aspoň tam v té vesnici kdekdo říká a tvrdí, a tu vám najednou přistoupí k postiženému konšelovi zrovna na náměstí jiný tamější konšel a praví: ,Tak co dostanu, kmotře, za tu dobrou zprávu? Váš osel je znovu na světě.‘ ,Na vás, kmo- cháčku, šetřit nebudu,‘ odpověděl ten první, ,ale kde jste ho, prosím vás, našel?‘ ,Jdu vám dnes ráno lesem,‘ odpověděl nálezce, ,a co nevidím! On to byl, ale jen tak bez sedla a bez postroje a hubený, že by nad ním člověk zaplakal. Chtěl jsem ho přihnat hned k vám, ale je už tak divoký a plachý, že když jsem se k němu trochu přiblížil, jako když střelí, a už byl v nej- hlubším lese. Chcete-li, abychom ho tam šli oba hledat, počkejte tu na
s námi a zlé pryč! Jak je to možné, že člověk, který dovede říci tolik mou- drých a opravdu pěkných věcí jako před chvílí tadyhle můj pán, tvrdí jindy někomu do očí, že viděl ty neuvěřitelné nesmysly v jeskyni Montesinově. Inu, uvidíme, uvidíme!“ Stanuli před hospodou, když se už smrákalo, a Sancho měl velkou ra- dost z toho, že ji pán považuje za opravdovou krčmu, nikoli za hrad jako obyčejně. Don Quijote se už na prahu tázal na muže s kopími a halapart- nami a hospodský mu odpověděl, že je ve stáji a točí se tam kolem svého mezka. Licenciátův bratranec a Sancho zavedli tam také svoje zvířata, a Rocinante dostal nejlepší jesle a nejlepší místo v konírně.
782
783
Made with FlippingBook - Online magazine maker