mlčení; sám tedy dlouho zticha nezůstal, ale ujal se slova první a promluvil k nim mocným hlasem takto: „Páni moji milí a dobří, žádám vás co nejdůtklivěji, abyste nepřerušo- vali výklad, který vám hodlám učinit, dokud se vás něčím nemile nedotknu nebo se vám neznelíbím. Jestliže se to ovšem stane, postačí, když mi to dáte najevo sebemenším znamením, a jakoby roubíkem sám sobě hrdlo zavřu a ihned uzamknu ústa svá!“ Odpověděli jako jeden muž, ať prý jen poví, co má na srdci, oni že ho milerádi vyslechnou. A s jejich svolením pokračoval tedy don Quijote takto: „Já, páni moji milí, jsem potulný rytíř a mým povoláním je sloužit světu se zbraní v ruce, mým posláním pak pomáhat nešťastným a ihned se zastat utištěných. Před několika dny jsem se dozvěděl o vašich tram- potách i o tom, z jaké příčiny se chápete tak často zbraně, abyste se mstili na svých nepřátelích. Znovu a znovu uvažoval jsem o té vaší záležitosti a nyní vidím, jakmile si připomenu pravidla souboje, že jste na omylu, když se považujete za pohaněné, neboť jedinec nemůže přece urazit celou obec, nevmete-li v tvář obvinění ze zrady a výzvu k souboji všem jejím mužům dohromady, což činí, kdykoli neví, kdo se té zrady vlastně dopustil a s kým by měl zkřížit zbraň. Jen tak pro příklad: Don Diego Ordóñez z Lary vyzval k boji celou Zamoru, neboť nevěděl, že jenom Vellido Dolfos zrádně zavraždil svého krále; a tak tedy je obvinil a na souboj vyzval všechny a kdokoli z nich se mohl a měl chopit po jeho příkrých slovech zbraně a postavit se mu tváří v tvář. Popravdě řečeno, don Diego zašel přece jen příliš daleko, ba nadobro vybočil z mezí obvyklé výzvy, neboť nebylo zajisté třeba vyzývat k souboji nebožtíky, řeku a vodu ve studnici, svezenou úrodu a dítky nenarozené, když už ponecháme stranou jiné bez- významnější věci, o nichž se tehdy také zmínil. Nu, co se dá dělat! Když hněv vzkypí a divoce se vzpíná, nezkrotíš ho, kdybys stokrát radil: hněv a jazyk na uzdě měj! Nu a jestliže tedy nemůže jednotlivec urazit celé království, kraj, město, stát nebo celý národ, je nabíledni, že se nemusí nikdo na nikom mstít za urážku, která vlastně nebyla vmetena přímo do tváře. Pěkně by to na světě vypadalo, kdyby se Kocourkovští vrhali na každém kroku s mečem v ruce na toho, kdo jim v žertu připomenul tu historku s hodinami, a kdyby hned planuli hněvem Ňuchalové, Košťálníci, Holobrádci, Mydlinkové, krátce
810
Made with FlippingBook - Online magazine maker