„Vzácný pane, už ani slovo!“ řekl Sancho. „Jsem jen chudák zbrojnoš a těch zdvořilostí bylo pro mne přespříliš. Ať tedy můj pán vsedne na toho koně, zavažte mi rychle oči a poručte mě Pánubohu, ale ještě mi aspoň povězte, zda mám vzývat Spasitele nebo prosit o přímluvu anděly, až se octneme tam na výsostech.“ Hraběnka Trojvlečková na to odpověděla: „Můžete se, Sancho, modlit k Bohu nebo ke komukoli. Malambruno je sice čaroděj, ale přitom křesťan a spřádá vždycky svoje kouzla s velkou obezřetností a co nejrozvážněji, vždy tak, aby se s někým nedostal do sporů.“ „Nuže tedy, s chutí do toho,“ řekl Sancho, „a pomoz mi Bůh a nejsvě- tější Trojice gaetská!“ „Od památného dobrodružství s valchami,“ řekl don Quijote, „neviděl jsem, že by se kdy Sancho tolik bál, a kdybych byl tak pověrčivý jako jiní, podlomila by, myslím, jeho malomyslnost moji odvahu. Ale pojďte sem, Sancho, rád bych si totiž s vámi, s laskavým svolením přítomného panstva, promluvil mezi čtyřma očima.“ Potom poodešel se Sanchem hlouběji do sadu, mezi stromy, chopil ho za obě ruce a řekl mu: „Sancho, brachu milý, víš dobře, jak dalekou cestu máme před sebou a že jen Bůh ví, kdy se vrátíme, a těžko tušit, zda nám naše záležitosti do- přejí dost pohodlí a volného času. Přál bych si tedy, abys předstíral, že si ještě musíš odskočit do své světnice pro něco, bez čeho by ses na té vý- pravě neobešel, a až budeš sám, vysázej si tam co nejrychleji na účet tří tisíc tří set ran, které, jak víš, na tebe čekají, alespoň pět set, ale ani o jednu míň. Nu a víš přece, že se nadarmo neříká: S chutí do toho, půl je hotovo.“ „Pro Boha živého!“ zvolal Sancho. „Co za moudrosti to ze sebe Vaše Milost sype! To je zrovna tak chytré, jako když v žertu povídají: Vidíš, že musím někam, a chtěl bys mě připravit o poctivost! Teď, když mám sedět na holém prkně, žádá mě Vaše Milost, abych si rozšlehal zadnici? Na mou věru, na mou duši, vy nemáte, milostpane, rozum! Pojďme teď raději zba- vit plnovousu ony dámy, a na mou čest: až se, Milosti, vrátíme, splním svůj závazek s takovou vervou, že budete se mnou jistě navýsost spokojen! A doufám, že vám tohle stačí.“ „Uklidnil jsi mě, můj dobrý Sancho, tímto slibem, který, jak věřím, určitě splníš, neboť jsi sice ťulpas, ale jinak poctivec na slovo vzatý.“
912
Made with FlippingBook - Online magazine maker