Vykonavateli poslední vůle ustanovuji pana faráře a pana bakaláře Samsona Carrasca, zde přítomné. Item, kdyby se má neteř Antonia Quijanová chtěla provdat, nechť se spánembohem vdá, ale za muže, o kterém bude předem zjištěno, že vůbec neví, co jsou to rytířské romány; kdyby se však přišlo na to, že je zná, a má neteř se za něho přece jen chtěla provdat a vzala si ho, je mou vůlí, aby ztratila všechno, co jsem jí odkázal, a vykonavatelé mé závěti nechť to roz- dělí podle vlastního uvážení na zbožné účely. Item, prosím řečené pány vykonavatele mé poslední vůle, jestliže je snad náhoda svede dohromady s autorem, který prý složil historii kolující u nás pod názvem: Druhá část rekovných činů dona Quijota de la Mancha, aby jej mým jménem a co nejnaléhavěji poprosili za prominutí, že jsem mu nevědomky poskytl možnost napsat tolik nehorázných nesmyslů, které do toho spisu vložil: neboť opouštím tento svět s výčitkou, že jsem ho k tomu podnítil.‘“ Tím ukončil závěť a hned poté ho zachvátily mdloby a jeho tělo se na- táhlo a spočinulo na loži. Všechny to přivedlo nadobro z míry a pomáhali mu jeden přes druhého; a po ty tři dny, co ještě žil od onoho posledního pořízení, omdléval velmi často. Celý dům byl sám zmatek a ruch, ale přes to všechno neteř snědla sem tam nějaké sousto, hospodyně si popřála tu a tam skleničku a Sancho Panza nevypadal zvlášť nespokojeně, vždyť to, že je na něho pamatováno odkazem, utlumí či zmírňuje v duši dědicově bolest, kterou má po sobě vždycky zanechat nebožtík. Konečně nastala poslední hodina dona Quijota, když přijal svátost umírajících a odsoudil naposledy slovy zvlášť příkrými a důraznými ro- mány rytířské. Písař byl také přítomen a prohlásil, že nikdy nečetl v žádné té rytířské knize o potulném rytíři, který by zemřel na svém loži tak klidně a křesťansky jako don Quijote, jenž za velkého vzlykotu všech přítomných vypustil ducha svého, totiž skonal. I požádal farář hned notáře, aby mu vystavil osvědčení, že Alonso Qui- jano řečený Dobrý, známý obecně pode jménem don Quijote de la Mancha, zemřel smrtí přirozenou; potřebuje prý toto svědectví, aby se už nemohlo stát, že by ho nějaký jiný autor, nedbaje Sida Hameta Ben Enheliho, pod- vodně vzkřísil a rozpřádal do omrzení historii jeho hrdinských činů. Takto tedy skončil důmyslný rytíř z Manche, jehož rodiště nechtěl Sidi Hamet přesně uvést, aby se všechny vsi a osady kraje manchského mohly
o něho přít a navzájem si jej přisvojovat a za svého syna ho prohlašovat, jako se kdysi přelo sedm řeckých měst o Homéra. Nebude zde již doširoka psáno o nářku a slzách Sanchových ani o tom, jak dona Quijota oplakávaly neteř a hospodyně; z epitafů na jeho hrob budiž uveden jenom ten, který složil Samson Carrasco:
Zde slavný rytíř odpočívá, jenž odvahou tak vynikal, že po smrti, jež v stín vše skrývá, štít jeho září jasně dál
a zrak se jako dříve dívá. Přezíral často světské dění, lidé bývali poděšeni.
1180
1181
Made with FlippingBook - Online magazine maker