a také některými bylinami, které našli v širém poli a jež znám zrovna tak dobře jako oni.“ „To je skvělá věc, znát takové byliny,“ řekl Sancho. „Tak se mi zdá, že nám to časem poslouží oběma.“ Pak vyňal z tlumoku, co v něm, jak pověděl, bylo, a pojedli v klidu a míru pospolu. Ale že se už oba chtěli poohlédnout po nějakém noclehu, ukončili co nejrychleji svou chudobnou a ničím nezavlaženou večeři, znovu nasedli a jeli chvatně, aby se dostali někam do vsi, než se setmí. Zašlo jim však slunce a s ním i naděje, že najdou, co hledali, právě když se octli u několika pastýřských chýší, i rozhodli se, že zůstanou na noc tam. A jako se trudil Sancho nad tím, že nedojeli do vesnice, tak těšilo jeho pána spát pod širým nebem, neboť se domníval, že kdykoli tak činí, podává znovu přesvědčivý důkaz o svém rytířství.
93
Made with FlippingBook - Online magazine maker