zanícení a něha krášlily slovem upřímným a prostým, jako byla duše, z níž se zrodily; a ta opět nemusela promlouvat nepřirozeně a oklikou, aby jejich cenu zvýšila. Podvod, lest a klam nesmísily se ještě s pravdou a upřímností. Spravedlnost byla dosud neomezenou vládkyní, na jejíž hranice se neodvažovala zaútočit zištnost, ani je nepřekračovalo prospě- chářství, které jí nyní těžce ubližují, maří ji a na ni dorážejí. Zákon svévole nevstoupil dosud do mysli soudcovy, neboť nebylo tehdy ještě zač a koho soudit. Nevinnost a počestnost mohly se, jak jsem už řekl, zatoulat docela samy a bez doprovodu, kam se jim zachtělo, a nemusily se bát, že jim ublíží cizí prostopášnost a vilný úmysl, vždyť k jejich zmarnění docházelo jen z vlastní vůle a touhy. Ale dnes, v našich zkažených dobách, není bezpečná žádná žena, i kdyby byla ukryta a uzavřena v nějakém novém labyrintu krétském, neboť i tam k nim skulinami nebo přímo z ovzduší proniká se zběsilostí proklatého chtíče milostný mor a veta je po jejich zdrženlivosti. Ale když léta plynula a zla na světě kvapem přibývalo, byl právě pro jejich bezpečnost založen řád potulných rytířů, který hájí panny, ochraňuje vdovy a pomáhá sirotkům a jiným potřebným. Z tohoto řádu jsem, bratři pastevci, také já a vzdávám díky za to, že jste mě i s mým zbrojnošem tak vlídně přijali a že nás tu hostíte. I když jsou totiž podle nepsaného zákona všichni lidé povinni pomáhat potulným rytířům, přece jenom – vždyť vím, že jste mě tak pěkně přivítali a uhostili, nevědouce o tomto závazku – musím z celé své duše poděkovat za tak milé pohostinství.“ Celý ten dlouhý projev, který si věru mohl ušetřit, učinil náš rytíř proto, že mu žaludy připomněly zlatý věk lidstva, a napadlo mu podělit se o ono zbytečné mudrování i s pastevci. Ti mu naslouchali celí užaslí, ani nedutajíce, chvílemi však s otevřenými ústy. Sancho také mlčel a chroupal žaludy a navštěvoval často druhý měch, který zavěsili na dub, aby se víno ochladilo. Řeč dona Quijota trvala o něco déle než večeře. A když už bylo po jídle, řekl jeden z pastevců: „Abyste však mohl, milostivý pane potulný rytíři, plným právem říci, že jsme vás tu přijali a hostíme ze srdce upřímného, požádáme jednoho svého druha, který tu bude co nevidět, aby vám něco zazpíval a trochu vás tím pobavil a potěšil. Je to velice bystrý a až po uši zamilovaný mlá- denec a umí vám číst a psát a na ty své trojstrunné housličky hraje, že by se člověk uposlouchat mohl.“
98
Made with FlippingBook - Online magazine maker