stačí nějaká ta cetka a falešné vlasy samé, která to tak narafičí, i boha lásky oklame.‘
Ale měl bys mi ještě trochu ošetřit to ucho, protože mě bolí víc, než je zdrávo.“ Sancho učinil, co pán kázal, a jeden z pastýřů pohleděl na ránu a řekl svému hostovi, aby se už nad ničím netrápil, že prý mu dá lék, po kterém se mu ona rána brzy zahojí. Potom utrhl několik lístků rozmarýny, která tam všude rostla, rozžvýkal ji s trochou soli, přiložil tu kaši donu Quijotovi na ucho, důkladně mu je ovázal a ujistil ho, že už jiných léků potřebovat nebude; a v tomhle měl pastevec pravdu.
,V hrdlo lžeš!‘ jsem hned jí řekl, bratranec se jí však zastal, vyzval mě, a víš už sama, zda je zbabělá má láska. Nechci s tebou zahrávat si, nedvořím se, nenadbíhám, abych s tebou jen tak užil, poctivější je má touha. Církev už má přece pouta, jež jsou z hedvábí utkána, vlož pode jho hlavu svoji, neuděláš to, věř, sama. A když ne, tak přísahám ti při tom nejsvětějším světci, ne-li v kapucínský klášter, z hor těch odejít já nechci.“
Pastevec se odmlčel, a ačkoli ho don Quijote prosil, aby ještě něco zazpíval, Sancho Panza to nedopustil, protože se mu chtělo spát spíše než poslou- chat písničky. Proto řekl svému pánovi: „Měl byste se už, milostpane, poohlédnout, kde se na noc uvelebit, ti dobří lidé mají ve dne tolik práce, že přece nemohou prozpívat celou noc.“ „Však já ti rozumím,“ odpověděl don Quijote. „Jak bych nevěděl, že po těch návštěvách vinného měchu toužíš spíš po spánku než po hudbě.“ „Inu, jde nám to, zaplať Pánbůh, všem k duhu,“ odpověděl Sancho. „To nepopírám,“ řekl don Quijote. „Lehni si už tedy, kam chceš. Pro ty, kdo náležejí k mému stavu, hodí se však spíše bdění než dlouhý spánek.
102
103
Made with FlippingBook - Online magazine maker