KAPITOLA XXII Jak don Quijote vrátil svobodu mnoha nešťastníkům, kteří byli proti své vůli vedeni, kam se jim vůbec nechtělo S idi Hamet Ben Enheli, spisovatel arabský a manchský, rozvíjí dále tuto neskonale významnou, honosnou, zevrubnou a přitom tak milou a důvtipuplnou historii a praví, že když spolu slavný don Quijote de la Mancha a Sancho Panza, jeho zbrojnoš, vyměnili všechna ona slova, která jsou uvedena na konci kapitoly dvacáté prvé, po- zvedl don Quijote zrak a spatřil, jak se k němu po silnici blíží pěšky asi dvanáct mužů připoutaných jako zrnka růžence za hrdla k velkému žele- znému řetězu a s okovy na rukou. Doprovázeli je dva muži na koni a dva pěší a jezdci měli muškety s kolečkovým zámkem a ti druzí halapartny a meče. Jakmile je Sancho Panza uviděl, řekl: „To je řetěz galejníků, lidí otročících králi, a vedou je na galeje.“ „Jak to, že lidí otročících?“ otázal se don Quijote. „Copak je možné, že by král někoho zotročoval?“ „Tohle přece neříkám,“ odpověděl Sancho. „Vím jenom, že jsou to lidé, kteří byli za své zlé činy odsouzeni na galeje a budou je tam přidržovat k službě králi násilím.“ „Nu, ať už je tomu jakkoli,“ odvětil don Quijote, „ti lidé jdou sice ja- koby nic, jenže ne z vlastní vůle, vždyť je násilím odvádějí na galéry.“ „Takové to je,“ řekl Sancho. „Pak se ovšem musím vložit do těchto věcí já,“ řekl jeho pán, „neboť mým posláním je zabraňovat násilí a skutkem pomáhat lidem nebohým.“ „Uvažte, Milosti,“ odvětil Sancho, „že spravedlnost, což je vlastně totéž co sám král, nedopouští se na takových lidech křivdy a násilí, ale jenom je trestá za jejich zločiny.“ Zatím se již galejníci, spoutaní řetězem, přiblížili a don Quijote požá- dal ihned velmi zdvořile jejich strážce, aby mu laskavě vysvětlili, oč zde vlastně jde, a sdělili mu, proč, nebo z jakých důvodů vedou ty lidi takhle v okovech. Jeden z jízdních strážců odpověděl, že to jsou galejníci pod přímou pravomocí Jeho Veličenstva krále španělského a že se ubírají na galeje; více prý mu o tom říci nemůže a on ani vědět nemusí.
najednou a provždycky, a proč bys tedy nemohl být prvním hrabětem, který se dá doprovázet svým holičem? Ba domnívám se, že ten, kdo ně- koho holí, má blíž k pánovu srdci než ten, kdo mu jen koně osedlává.“ „S tím holičem to už bude moje věc,“ odvětil Sancho. „Vy dbejte, Mi- losti, spíš zase o to, abyste se stal králem a mne udělal hrabětem.“ „O to já se už postarám,“ odpověděl don Quijote. A co uviděl, když hned nato pozvedl zrak, o tom nám poví kapitola příští.
210
211
Made with FlippingBook - Online magazine maker