to nastrojit, aby dosáhli svého, a farář si konečně vymyslil něco, co je mohlo vést bezpečně k cíli, neboť jeho nápad měl plně na zřeteli bláznov- ské záliby dona Quijota. Řekl lazebníkovi, že ho napadlo přestrojit se za potulnou pannu, a lazebník aby se zase převlékl, jak nejlépe dovede, za zbrojnoše. A potom se oba vypraví za donem Quijotem a on bude před- stírat, že je zkormoucená a opuštěná panna, a začne ho prosit o přispění, což don Quijote jako chrabrý rytíř zajisté neodepře. Požádá ho, aby šel za ní, kam ho povede, a pomstil křivdu, které se na ní jeden zlý rytíř mrzce dopustil. Poprosí ho zároveň, aby na ní nežádal, aby sňala závoj, a ani je- dinkým slovem se jí na nic nevyptával, dokud nestihne tvrdý trest onoho věrolomníka. A že když to takhle zahrají, udělá jistě don Quijote, co jen budou chtít. Takto ho aspoň dostanou z těch opuštěných míst do jeho rodné vsi. A tam se již vynasnaží zjistit, zda snad přece jenom není na jeho podivné bláznovství nějaký lék.
se domnívali, že není třeba vyvádět jej z jeho blouznění, neuškodí-li to San- chově duši, a sami že se aspoň těmi jeho nesmysly trochu pobaví. Řekli mu tedy, ať se modlí k Pánu Bohu, aby dal zdraví jeho pánovi, že prý je docela dobře možné, ba skoro jisté, že z něho bude, jak on říká, časem nějaký císař, nebo aspoň arcibiskup nebo jiný takový hodnostář. „Jen bych ještě, páni, rád věděl,“ vyptával se hned Sancho, „jak takoví potulní arcibiskupi odměňují své zbrojnoše. To kdyby Štěstěna všechno jinak zaonačila a mému pánovi se najednou zachtělo být arcibiskupem, nikoli císařem.“ „Dávají jim zpravidla nějaké to obročí,“ odpověděl farář, „buď něco menšího, nebo faru, jindy třeba nějaké to kostelnictví, které jim nese samo pěkných pár dukátů, nehledě na ofěru, která obyčejně vynese také tolik.“ „To by však zbrojnoš,“ odvětil Sancho Panza, „nesměl být ženat a musel by umět alespoň ministrovat. A jestliže je tomu tak, jak pravím, běda mně nebohému, neboť mám rodinu a abecedě se nenaučím do nej- delší smrti! Kam já se jenom poděju, jestli si můj pán vezme do hlavy, že bude arcibiskupem a ne císařem, jak bývá zvykem potulných rytířů?“ „Jen se tím už netrapte, milý Sancho,“ řekl mu lazebník. „My vašeho pána poprosíme a poradíme mu, ba na srdce vložíme, aby se stal – ne- chce-li se dopustit těžkého hříchu – jen císařem, nikoli arcibiskupem. Bude to pro něho ostatně snadnější, protože je spíše statečný než učený.“ „Nu, vždyť jsem si to hned myslil,“ odpověděl Sancho, „ačkoli, abych pravdu řekl, můj pán se hodí ke všemu. Já se teď budu jenom modlit k Pánu Bohu, aby vedl jeho kroky tam, kde by se mu zvlášť dařilo a já se pod jeho ochranou dobře poměl.“ „Mluvíte, Sancho, jako člověk, který má rozumu víc než dost,“ řekl na to farář, „a jistě se také zachováte jako dobrý křesťan. Teď se však ještě musíme uradit, jak bychom dostali vašeho pána tam z hor, kde, jak jste nám pověděl, koná své zbytečné pokání. A abychom si to mohli promyslit a přitom poobědvat, vždyť je čas k jídlu, měli bychom vstoupit do téhle hospody.“ Sancho řekl, aby šli oni, sám že počká venku a pak prý jim poví, proč nechce a ani nemůže dovnitř jít; že je však prosí, aby mu poslali něco k snědku, ale určitě něco teplého, a pak trochu ječmene pro Rocinanta. Oni s tím neotáleli, Sancha nechali venku a zanedlouho se vrátil lazebník s jídlem a s obrokem. Potom se ti dva v hospodě dlouho domlouvali, jak
274
275
Made with FlippingBook - Online magazine maker