a ukryla se znovu mezi těmito srázy. Hledala jsem pak skryté místo, kde bych mohla nikým nerušena obměkčit nebesa slzami a vzdechy, prosit je, aby se smilovala nad mým neštěstím a milostivě mi ukázala cestu z něho, nebo mě aspoň nechala zemřít v těchto samotách, kde by nezůstalo pa- mátky po nešťastnici, která bez vlastní viny upadla do lidských řečí a pomluv nejenom v rodném kraji, ale široko daleko kolem.“
z domu mých rodičů onen mladý čeledín, který mě, jak víte, doprovázel. Zarmoutilo mě převelice, když jsem viděla, jak je blátem vláčena má dobrá pověst, neboť bych byla utrpěla na cti již tím, že jsem odešla z otcovského domu, natožpak s takovým obyčejným hochem, nehodným vskutku toho, abych na něho s láskou byť jen pomyslila. Jen jsem to všechno z vyvolá- vačových úst uslyšela, opustila jsem rychle město i se svým služebníkem, na němž již bylo patrno, že není z těch, kdo by pro svou paní do ohně sko- čili. A téhož večera jsme dospěli až sem hluboko do hor, neboť jsem se z duše bála, že by nás jinak brzy našli. Nadarmo se však neříká, že neštěstí nepřichází nikdy samo a že konec jednoho bývá počátkem druhého a ještě horšího. To se přihodilo mně, neboť když můj povedený služebník, až do té chvíle věrný a spolehlivý, viděl, do jaké samoty jsem s ním zašla, roznícen spíše svou zlotřilostí než mou krásou, chtěl využít příležitosti, kterou mu, jak se domníval, ta pustá místa skýtala, i nedbal už studu, tím méně pak bázně boží a úcty ke mně, a začal mi projevovat lásku. Když však viděl, že odpovídám na jeho ne- stydaté návrhy jen slovy spravedlivého hněvu, nechal proseb, kterými se zprvu pokoušel dosáhnout svého po dobrém, a chtěl se na mně dopustit násilí. Ale dobrotivé nebe, které zřídkakdy, ba nikdy neopouští ty, kdo se drží pravé cesty, stálo při mně, i shodila jsem, ač slabá, nestoudníka sko- rem bez námahy do strže a nestarala jsem se už ani, zda je živ a zdráv. A potom, i když celá vyděšená a utrmácená, běžela jsem, co mi nohy sta- čily, dále do hor a tanulo mi na mysli opravdu jen to, abych se dobře ukryla před otcem i těmi, kdo mě na jeho přání hledají. S touto jedinou touhou v duši přišla jsem před několika měsíci do těchto pustin. Náhodou jsem pak potkala muže, který chová mnoho dobytka, i přijal mě do služby a vzal mě s sebou tam, kde stojí hluboko v horách několik usedlostí. U toho jsem pak pásávala a hleděla být vždy někde daleko venku, abych utajila své dlouhé vlasy, které mě dnes tak nenadále prozra- dily. Ale všechna moje opatrnost a snaha nebyla k ničemu, neboť můj pán nakonec poznal, že nejsem hoch, a pojal týž zlý úmysl jako dříve můj sluha. A protože Štěstěna neposkytuje vždy v nesnázích okamžitou pomoc, nebyla tentokrát nablízku propast nebo strž, do níž bych mohla bez milosti svrhnout svého dotěrného pána, jako jsem skoncovala se svým sluhou, a než bych tedy na něm vyzkoušela svou sílu, nebo pomýšlela na zbytečné výmluvy, vyklouzla jsem jednoho dne raději z jeho stavení
310
311
Made with FlippingBook - Online magazine maker