Doroteu k rodičům, kde krátce a dobře učiní, co uznají za vhodné. Car- denio a Dorotea mu poděkovali a přijali jeho milé pozvání. Lazebník, jenž dosud jenom napjatě poslouchal, promluvil k nim nyní též pěkně od srdce a nabídl oběma stejně ochotně jako farář, že jim udělá pomyšlení. Pověděl jim též stručně, co je sem do hor přivedlo, jaké bláznovství se zmocnilo dona Quijota a že tu čekají na jeho zbrojnoše, který se za ním vypravil do skal. Cardenio si vzpomněl jako na nějaký sen na onu hádku s donem Quijotem a vyprávěl jim, co s ním zase on zažil, nepamatoval si však již vůbec, proč se tehdy dostali do křížku. Vtom zaslechli volání. Byl to Sancho Panza, který je nenašel na starém místě, i křičel na ně nyní z plna hrdla. Šli mu vstříc, a když se pak zeptali na dona Quijota, řekl jim, že ho nalezl jen v košili a je prý ještě hubenější a v tváři celý žlutý a polomrtvý hladem a stále jenom vzdychá po své vy- volené, a třebas prý mu řekl, že paní Dulcinea vzkazuje, aby opustil onen kout a odebral se do Tobosa, kde ho očekává, odpověděl prý, že je pevně rozhodnut neobjevit se před její krásou do té chvíle, dokud nevykoná re- kovné činy, skrze něž by si zasloužil její přízeň. „Půjde-li to tak dále,“ dodal Sancho, „můj pán se jistojistě nestane cí- sařem, jak by měl, ba snad ani arcibiskupem, ačkoli to je pro něho ta nejnižší hodnost. Měli byste už něco udělat, abyste ho z oněch skal dostali.“ Farář mu odpověděl, aby si jen z ničeho nedělal těžkou hlavu, že prý jeho pána odvedou třeba proti jeho vůli. A pak vysvětlil Cardeniovi a Do- rotei, co mají s lazebníkem za lubem, aby dona Quijota vyléčili z jeho bláznovství, nebo jej aspoň mohli dopravit domů. Dorotea na to řekla, že by sehrála úlohu té zkormoucené dívčiny lépe než lazebník, zvlášť když má s sebou šaty, které zapůsobí věrohodně, nechť prý se na ni spolehnou, neboť to předvede tak, aby se jejich úmysl stal bez nesnází skutkem, vždyť přece přečetla hezkou řádku rytířských románů a dobře ví, jak asi hovořívají usoužené panny, kdykoli žádají potulné rytíře o přispění a pomoc. „Jednoho je především potřebí,“ řekl farář, „abychom se totiž pustili ihned do díla. Všem nám bezpochyby přeje štěstí, neboť před vámi dvěma se již již pootevírají dveře k vykoupení a před námi se teď také otevírá pří- mější cesta k cíli.“ Potom vyňala Dorotea z ranečku šat z velmi jemné látky, nádhernou zelenou mantilu, a z pouzdérka náhrdelník a jiné klenoty a vrátila se za
314
Made with FlippingBook - Online magazine maker