,A kdy odjíždíš?‘ otázala se Zorajda. ,Patrně již zítra,‘ odpověděl jsem, ,protože je právě v přístavu fran- couzská loď, která zvedne kotvy za svítání.‘ ,Nebylo by lepší počkat na lodi španělské a odjet raději s některou z nich než s těmi Francouzi, kteří vám nejsou přátelsky nakloněni?‘ ,Myslím že ne,‘ odpověděl jsem. ,Mohl bych sice počkat na španělskou loď, která podle zpráv už brzy přijede, ale přece jen raději odjedu již zítra, protože z duše toužím, abych už byl doma a s těmi, které mám tolik rád, že bych tu nevydržel čekat na jinou příležitost, byť sebelepší.‘ ,Jistě jsi zanechal ve své vlasti ženu,‘ řekla Zorajda, ,a nemůžeš se jí už dočkat.‘ ,Nejsem ženat,‘ odpověděl jsem jí, ,ale dal jsem slovo, že se ožením, až se vrátím domů.‘ ,A je ta paní, které jsi to slíbil, krásná?‘ zeptala se Zorajda. ,Je tak krásná,‘ odvětil jsem, ,že se ti, mám-li o ní pravdu říci, velice podobá.‘ Tomu se její otec od srdce zasmál a řekl: „Při sám Alláh, křesťane, že sis vybral ženu velmi krásnou, když je, jak pravíš, podobná mé dceři, která je v našem království ze všech nejkrás- nější. Jen se na ni dobře podívej a sám se přesvědčíš, že nemluvím do větru.‘ Při hovoru nám skoro ustavičně pomáhal její otec, který se v těch pra- podivně míchaných slovech lépe vyznal. Zorajda sice jazyk, jímž se u nich, jak jsem říkal, často hovoří, též trochu ovládala, ale vyjadřovala se spíše posunky než slovy. A když jsme tam takto o tomhle a ještě i o mnohém jiném rozprávěli, přiběhl náhle nějaký Maur a křičel zplna hrdla, že přes plot či zídku zahrady přelezli čtyři Turci a trhají prý ovoce, které ještě ani nedozrálo. Stařec se ulekl a lekla se i Zorajda, protože všichni Mauři mají strach z Turků takřka v krvi a nejvíce se bojí tureckých vojáků, a ti jsou tak bezohlední a pánovití, že se chovají k Maurům, jako by to nebyli jejich poddaní, ale skuteční otroci. Hadži Murat řekl tedy ihned Zorajdě: ,Jdi, milá dcero, hned domů a dobře se zamkni a já si zatím promluvím s těmi psy. A ty, křesťane, nasbírej si své bylinky a jdi a bud’ šťasten a zdráv. A kéž tě na cestě do vlasti provází dobrotivý Alláh!‘ Uklonil jsem se mu a on šel vyhledat Turky a nechal mě o samotě se Zorajdou, která se tvářila, jako by chtěla uposlechnout a vrátit se do
448
Made with FlippingBook - Online magazine maker