otci a dvěma bratřím, a kdybych to nebyl slyšel z úst muže tak pravdo- mluvného, byl bych to považoval jen za pohádku, jaké v zimě u krbu stařeny rády vypravují. Jeho otec prý totiž rozdělil své jmění mezi tři syny a udělil jim na rozloučenou takové rady, že by mu sám Cato musil závidět. A když se on, nejstarší z těch synů, rozhodl pro službu vojenskou, dařilo se mu všechno podle jeho přání, takže byl za několik let jenom pro svou poctivost a vytrvalost a jen a jen za svou velkou odvahu povýšen na setníka pěchoty a už se proslýchalo, že bude zakrátko jmenován velitelem pluku. Ale Štěstěna se od něho odvrátila, právě když mohl od ní nejvíce očekávat, neboť toho přešťastného dne – však víte, u Lepanta –, kdy tolik křesťanů nabylo svobodu, on ji nečekaně pozbyl a všechny jeho naděje se zhroutily. Já jsem zase upadl do zajetí v Goletě a po různých příhodách jsme se poznali a spřátelili v Cařihradě. Odtamtud se dostal můj přítel do Alžíru, kde zažil něco tak zvláštního, že to svět hned tak neviděl.“ A potom již farář vyložil docela stručně, co se přihodilo Zorajdě a bratru sudího; ten si dával při onom vyprávění tak dobrý pozor, aby mu neušlo ani slovo, že snad ještě nikdy nebyl tak pozorně naslouchajícím auditorem. Farář skončil tím, jak Francouzi obrali křesťany z lodice o to poslední a v jaké bídě a nouzi se octl jeho přítel i s krásnou Maurkou; a dodal ještě, že neví, jak to s nimi dopadlo, zda se dostali do Španělska, nebo je snad korzáři odvlekli do Francie. Setník stál zatím opodál, poslouchal, co farář říká, a sledoval přitom, s jakou jeho bratr ona slova přijímá; a ten, když viděl, že je vyprávění u konce, vzdychl si zhluboka a řekl se slzami v očích: „Ach pane, kdybyste věděl, co pro mne všechny ty zprávy znamenají a jak mě dojaly! Vidíte sám, že jsem se div nerozplakal, ačkoli se tak přemáhám a dobře vím, že se to nesluší! Ten chrabrý setník, o němž jste mi vyprávěl, je můj nejstarší bratr. Byl statečnější a ctižádostivější než já a náš mladší bratr, i zvolil si tehdy, když nám dal otec na vybranou, jednu z tří cest, záslužnou a čest přinášející službu vojenskou, jak vám váš přítel v Cařihradě podle pravdy pověděl, ačkoli jste to považoval málem za báchorku. Já jsem se oddal vědám a s boží pomocí a vlastní pílí jsem se domohl, jak vidíte, vyšší soudní hodnosti. Můj mladší bratr je nyní v Peru a daří se mu tam tak dobře, že penězi, které nám již poslal, splatil dávno svůj díl, ba umožnil otci, aby mohl hovět své vrozené štědrosti; já pak jsem si mohl počínat na studiích důstojně, více na ně vynaložit a domoci se svého nynějšího
468
Made with FlippingBook - Online magazine maker