postavení. Otec ještě žije, ale neměl bych to snad ani životem nazvat, vždyť tak nesmírně touží, aby se něco dozvěděl o svém prvorozeném. Stále se trápí, věčně prosí Boha, aby mu smrt nezavřela oči dříve, než uvidí, že jeho nejstarší je živ a zdráv. Divím se však, že se bratr, ačkoli byl vždy tak rozvážný, nepostaral nikdy o to – ať už v nesnázích a trampotách, nebo když mu štěstí přálo –, aby podal o sobě otci nějakou zprávu, neboť kdyby se byl otec nebo některý z nás dozvěděl o jeho neštěstí, nemusel čekat tak dlouho v zajetí na onen zázrak s rákosovou holí, aby měl konečně na vý- kupné. Ale nejvíc se teď lekám pomyšlení, zda je ti Francouzi opravdu pustili na svobodu, nebo ho tam někde zabili, aby jejich loupež zůstala utajena. Chystal jsem se za moře opravdu rád, teď mě však bude cestou sužovat žal a tesknota. Ach bratře můj dobrý a milý, kdybych tak věděl, kde nyní dlíš! Hned bych se za tebou vypravil a vysvobodil bych tě z útrap, i kdybych jich měl sám sebevíc zakusit! Že se jen náš starý otec nedozvěděl, že jsi naživu, a třebas v nejhorších kobkách daleko v Berbersku! Byli bychom tě odtam- tud už dávno vysvobodili, neboť na výkupné měl on i bratr a já též! Ó krásná a šlechetná Zorajdo, kéž bych ti jen mohl splatit někdy dobro- diní, které jsi prokázala mému bratrovi! Kéž bych mohl býti při vzkříšení tvé duše a pak na svatbě, kde bychom se všichni z celého srdce radovali!“ Takto a podobným způsobem hovořil ještě chvíli sudí, kterého zprávy o bratrovi tak dojaly, že mu všichni přítomní dávali při jeho slovech na- jevo, jak s ním sdílejí jeho zármutek. Když farář viděl, že se mu nevinná lest vydařila a že setník už také dosáhl toho, po čem v hloubi duše toužil, nechtěl je už déle trápit, i vstal od stolu, vešel do komory a již přiváděl za ruku Zorajdu a za nimi vyšly Luscinda, Dorotea a dcera sudího. Setník čekal, co asi farář učiní, a ten přistoupil hned k němu, vzal ho též za ruku a předstoupil s oběma před sudího a ostatní pány a řekl: „Ustaňte již, pane auditore, v pláči, neboť vás potkalo největší štěstí, kterého jste se jistě nenadál: před vámi stojí váš milovaný bratr spolu s vaší milou švagrovou. Ten, na kterého hledíte, je totiž setník Viedma a toto je ona krásná Maurka, která mu prokázala tolik dobrého. Francouzi, o nichž jsem vám vyprávěl, je přivedli, jak vidíte, do nesnází, abyste vy, dobrý pane, mohl nyní osvědčit svoji štědrost.“ Setník přistoupil, aby bratra objal, a ten mu položil ruce na ramena a upřel na něho zrak; ale když ho doopravdy poznal, přivinul ho k sobě
L’ Aurore
470
Made with FlippingBook - Online magazine maker