mísa v přilbu Mambrinovu, zvlášť když si nyní v duchu říkal, že také z os- lího sedla stane se možná jako na obrátce nádherný koňský postroj. Ale ti ostatní se nemohli zdržet smíchu, když viděli, jak don Fernando chodí od jednoho k druhému a sbírá hlasy, jak vždycky každému do ucha šeptá, aby se vyjádřil bez falše a tajně, zdali je onen skvost, kvůli němuž vznikl tak velký spor, vzácný koňský postroj nebo sedlo osličí. A když se takto dotázal všech, kdo dona Quijota už dobře znali, řekl hodně nahlas: „Nuže, milý brachu, už je toho poptávání až nad hlavu. Ať se na tu věc optám kohokoli, každý říká, že je vyložený nesmysl, tvrdí-li někdo, že je tohleto oslí sedlo, když je to zřejmě koňský postroj, a nikoli obyčejný, ale pro koně čistokrevného. Musíte se s tím už nějak smířit, i když to jde možná vám i vašemu oslu proti srsti, neboť je to opravdu krásný koňský postroj a žádné sedlo osličí. Špatně jste, na mou věru, vedl svou při a zhola nic jste nám nedokázal.“ „Ať mi nebeskou bránu před nosem zavřou,“ zvolal chudák bradýř, „ne- máte-li, milostpáni, vlčí mlhu před očima. A kéž jednou spatřím Pánaboha zrovna tak, jako teď vidím své osličí sedlo a žádné koňské postroje. Ale na- darmo se neříká: Kdo má na své straně moc…, ale škoda mluvit! Namoutě, nejsem opilý, vždyť jsem, já duše hříšná, ještě dnes vůbec nesnídal.“ Nesmyslné výroky bradýřovy podněcovaly k smíchu zrovna tak jako předtím bláznovské kousky dona Quijota; ten pak nakonec řekl: „Ať si tedy každý vezme, co mu patří. Bůh ti daroval, svatý Petr ti to požehnej!“ Vtom řekl jeden ze čtyř sluhů: „Není-li tohle všechno jen předem smluvený žert, namoutě, že ne- chápu, jak mohou tihle všichni, když vypadají docela rozumně, tvrdit a prohlašovat jakoby nic, že tohle není bradýřská mísa a tamhle že neleží oslí sedlo. A když to přece jen opakují a vedou pořád svou, pak si myslím, že když někdo takto z kořene vyvrací ryzí pravdu a popírá, co oči vidí, vězí za tím bůhsámvíco. U všech…,“ a řekl to pěkně na plná ústa, „že by si na mne musel celý svět přivstat, abych uvěřil, že tohleto není obyčejná bra- dýřská mísa a tamhle že neleží sedlo, jaké se klade vždycky jenom na osla.“ „Anebo také na oslici,“ podotkl farář. „To je čert jak ďábel,“ odsekl sluha. „Na tom už pramálo záleží! Jde tady o to, zda je to obyčejné oslí sedlo, nebo – jak páni potvrdili – něco ji- ného.“
500
Made with FlippingBook - Online magazine maker