nazýván, se domnívám, ba tvrdím, že byl prostředně vysoké postavy, ši- rokých plecí, poněkud křivonohý, líce měl snědé, vous přizrzlý, tělo chlupaté, pohled hrozivý, a i když na slovo skoupý, vynikal onen dobře vychovaný rek vybranou zdvořilostí.“ „Jestliže byl Roland jen tak hezký chlapík, jak nám jej právě Vaše Mi- lost vypodobnila,“ řekl na to farář, „není divu, že jím krásná Angelika pohrdla a dala přednost půvabům, roztomilosti a švarnosti toho lehce ochmýřeného mouřenínka, jemuž se oddala. Moudře si tehdy počínala, když si horoucně oblíbila spíše něhu Medorovu než drsnost válečníka Ro- landa.“ „Ta Angelika, pane faráři,“ odpověděl don Quijote, „byla dívka povahy rozpustilé, neřkuli poběhlice a třeštidlo, vždyť široko daleko šla nejenom zvěst o její velké kráse, ale i fáma o jejích opovážlivých kouscích. Odmítla snad tisíce velmožů, tisíce hrdinů a mužů opravdu moudrých, a stačilo jí nakonec to neopeřené pážátko, holobrádek, který nic neměl a mohl se pochlubit právě jen tím, že nebyl nevděčný, když aspoň zachoval věrnost svému příteli. Slavný opěvovatel její krásy, velký Ariosto, se neodvážil, nebo snad ani nechtěl zpívat o tom, co se stalo s tou milou dámou po onom jejím hanebném poklesku — nebylo to patrně nic zvlášť počest- ného! —, i rozloučil se s ní raději těmito verši:
A Kitaji jak vládla potom z trůnu, snad jiný lépe vloží ve svou strunu.
A tohle bylo vlastně už proroctví; nadarmo nebývají básníci nazýváni vates, to jest věštci. Svatá pravda to je, neboť po Ariostovi lkal a zpíval jeden slavný andaluský básník o jejích slzách a neméně proslulý, ne-li nej- lepší básník kastilský opěvoval zase její krásu.“ „Povězte mi, pane done Quijote,“ řekl nyní lazebník, „zdali se té milé paní Angelice některý básník ve verších nevysmíval, když ji druzí stále jen do nebe vychvalovali.“ „Vsadil bych se,“ odpověděl don Quijote, „že kdyby byli psali básně Sacripante a Roland, pak by té panence pěkně zahráli. Což není zvykem a obyčejem odmítnutých básníků pomstít se opravdovým nebo domně- lým milenkám, krátce a dobře těm dámám, které chovají v hloubi srdce svého, za všechno pohrdání satirami a hanlivými popěvky, ačkoli je to
Don Quichotte à la tête qui éclate
588
Made with FlippingBook - Online magazine maker