„Poručte to Bohu, Sancho,“ řekl don Quijote, „všechno nakonec dobře dopadne, snad i lépe, než si myslíte, neboť ani list na stromě nepohne se bez vůle boží.“ „Svatá pravda,“ dodal Samson, „a dá-li Bůh, bude moci Sancho spra- vovat třeba i tisíc ostrovů, natož jeden.“ „Znám dost a dost správců,“ vložil se do toho znova Sancho, „kteří mi, jak si aspoň myslím, nesahají ani po kotník, a přece je to u nich samé vel- možný pane sem, velmožný pane tam, a jídlo jim nosí na stříbrných podnosech.“ „To nejsou žádní vládcové ostrovů,“ odpověděl bakalář, „ti mají pod svou správou jen tak něco menšího. Kdo má ostrovům vládnout, ten musí přinejmenším umět gramatičku.“ „Jaktěživ jsem neslyšel o žádné hře na tyčku,“ řekl Sancho. „Od toho já dávám prsty pryč, opravdu totiž nevím, co jste měl vlastně na mysli… Ale ponechme zatím tu vládu na vůli Bohu, on mě už jistě jednou ráčí po- slat tam, kde mu budu nejlíp sloužit. Chci vám teď, pane bakaláři Samsone Carrasco, ještě povědět, že mě opravdu nesmírně potěšilo, že o mně ten, kdo tu knihu napsal, vypravuje samé pěkné věci. Přísahám vám, jako že jsem tady panu rytíři vždy věrně sloužil, že kdyby tam o mně naklábosil něco, co by poctivý křesťan, jako jsem já, nikdy neudělal, zahrál bych mu, že by nás hluší slyšet museli.“ „Nu, tohle by byl ovšem učiněný zázrak,“ podotkl Samson. „Zázrak nezázrak,“ řekl Sancho, „každý ať si dá dobrý pozor, co vy- pravuje nebo píše o nějaké té osolnosti, a nesype to z makovice páté přes deváté.“ „Vytýkají té knize ještě také,“ pokračoval bakalář, „že do ní její autor vložil novelu O zaslepeném zvědavci, a nikoli snad proto, že by byla bez- cenná nebo neobratně vyprávěná, ale protože se tam vlastně nehodí a s historií Jeho Milosti pana dona Quijota nemá nic společného.“ „Vsadil bych se,“ zvolal Sancho, „že ten psí syn všechno prachzatrach- tile zmotal.“ „Nuže,“ vmísil se do toho don Quijote, „pak vám rovnou povím, že autor, který tu knihu o mně napsal, není žádný učenec, ale nevzdělaný tla- chal, který ji začal psát nazdařbůh a bez uvážení, až co z toho vzejde, jak to dělával malíř Orbaneja z Úbedy, který vám, když se ho někdo zeptal, co vlastně maluje, odpověděl vždycky docela klidně: Až jak se ukáže!
601
Made with FlippingBook - Online magazine maker