— V tom mu přece nikdo nebrání. Ale víte, Sancho, kde ta dáma bydlí? — Můj pán tvrdí, že prý dozajista někde v královských palácích nebo v nádherných zámcích. — A už jste ji snad někdy viděl? — Ani já, ani můj pán jsme ji nikdy neviděli. — A co myslíte, jednala by chasa z Tobosa správně a řádně, kdyby se tak, až se třeba dozvědí, že k nim jedete s úmys- lem odloudit jim jejich princezny a svádět jejich dámy, kdyby se chasníci chopili klacků a spočítali vám takhle trochu žebra, že byste neměl v těle jednu kost celou? — Namoutě že by byli úplně v právu, jestliže by ovšem nedbali toho, že jsem k nim byl vyslán, a tedy:
nezasloužíte si trestu, jako posel jste k nám jel,
… a tak dále a tak dále. — Nespoléhejte na tohle, Sancho: Manchané jsou sice lidé z jádra poctiví, ale i prchlí a není radno s nimi žertovat. Pán Bůh s vámi, jestli vám tak na něco přijdou; to se budete mít prašpatně! — Kšá, čerchmante jeden! Do jiných ať si hromy bijí! To tak, abych já na suchu ryby lovil pro cizí potěšení! A ptát se po nějaké Dulcinei v Tobosu je ostatně zrovna tak chytré jako hledat Márinku v Ravenně nebo bakaláře v Salamance. Ďábel, sám ďábel mě do toho strčil a nikdo jiný!“ Takto rozmlouval Sancho sám se sebou a dohnalo ho to k tomu, že si v duchu řekl: „Ale na všechno je lék, jenom na smrt ne. A jen pod její jho musíme všichni volky nevolky sklonit hlavu, když udeří naše poslední hodinka. Tisíckrát mě už přece trknout muselo, že můj pán je zralý pro svěrací ka- zajku, a o mně také nelze tvrdit, že bych za ním nějak zvlášť pokulhával, ba jsem ještě hůř na hlavu padlý než on, když ho doprovázím a věrně mu sloužím, nelže-Ii přísloví, které praví: Vrána k vráně sedá, rovný rovného si hledá, a pak to druhé: Nesejde na tom, kde ses zrodil, ale s kým jsi svě- tem chodil. Když je to tedy vyložený blázen a tak mu to v hlavě hraje, že si často plete jednu věc s druhou, a co je bílé, to je mu černé a naopak, jak se ukázalo, když tehdy tvrdil, že větrné mlýny jsou obři, mezci těch mni- chů velbloudi, a stáda ovcí prý dokonce nepřátelská vojska, a mnoho a mnoho tomu podobného, nebude přece nijak zvlášť nesnadné namluvit mu také, že první venkovské děvče, které se mi tady namane, je ta jeho vládkyně a paní Dulcinea. A když tomu neuvěří, tak mu to odpřisáhnu,
Les Outres de vin
648
Made with FlippingBook - Online magazine maker