Na závěr zrekapitulujme. (a) Světu je vlastní bytostná nahodilost. Zatímco někteří myslitelé si představují, že za vším zmatkem existence musí existovat několik jedno- duchých zákonů, pravda o životě společnosti je přesně opačná. Za zmat- kem je další zmatek, za nespočetnou spoustou nepředvídatelných událostí je jich nespočetně víc a ještě více. Pokud existují zákony dějin, je jich při- nejmenším tolik co událostí, které by měly postihovat, a tak i kdyby exis- tovaly, je hledání takových zákonů pouhou chimérou. (b) V dějinách i v životech jednotlivců nejsou nejdůležitější velké udá- losti, ale události všední – se vší svou bezprostředností a různorodostí. Bůh je tady a všude a to, co hledáme, máme už přímo před očima. (c) Je důležité být v přítomnosti. Žádný přítomný okamžik není auto- matickým či předvídatelným výsledkem toho, co už bylo, a každý může skutečně překvapit; „překvapivost“ světa je nevykořenitelná. Musíme vě- novat pozornost nevyčerpatelným příležitostem obsaženým v každém okamžiku. (d) Všechny tyto myšlenky společně naznačují, že navzdory třem sta- letím ambicí moderního teoretizování potřebujeme nejenom teoretické, ale i praktické vědění. Potřebujeme moudrost, kterou nikdy nelze forma- lizovat. Teoretici u moci jsou buď neefektivní jako Phull, anebo (jak jsme se o tom přesvědčili v minulém století) destruktivní jako Lenin či Pol Pot. Údajná sociální věda ani všeobjímající filozofie nemohou společnost za- chránit, mohou ji však zničit. Pokud se v Tolstého duchu zamyslíme nad katastrofami způsobenými teoretiky u moci, možná uznáme, že je na čase dát větší prostor tomu všednímu, nahodilému a časovému v našich myš- lenkách.
Gary Saul Morson
932
Made with FlippingBook - Online magazine maker