V
H
osté děkovali Anně Pavlovně za její charmante soirée i a začínali se rozcházet. Pierre byl jako medvěd: tlustý, neobyčejně vy- soký a široký, měl obrovské červené ruce a neuměl, jak se říká, vejít do salonu, a tím méně z něho ode- jít…, to jest pronést před odchodem něco obzvlášť
příjemného. Kromě toho byl roztržitý. Když se zvedal k odchodu, uchopil místo svého klobouku třírohý klobouk s generálským cho- cholem, držel jej a poškubával peřím tak dlouho, dokud ho generál o něj nepožádal. Ale všechnu jeho roztržitost a společenskou ne- obratnost vyvažovaly upřímnost, prostota a skromnost, zračící se na jeho tváři. Anna Pavlovna k němu přistoupila, pokynula mu s vý- razem křesťanské pokory, jako by mu tím chtěla naznačit, že mu od- pustila jeho výpad, pokývla mu na rozloučenou a pravila: „Doufám, že se s vámi ještě setkám, ale doufám též, že změníte své názory, můj milý monsieur Pierre,“ dodala. Pierre jí neodpověděl, pouze se uklonil a ještě jednou uká- zal všem svůj úsměv, který neříkal nic než toto: názory sem, ná- zory tam, raději se podívejte, jaký jsem dobrý a milý chlapík. A všichni, i sama Anna Pavlovna, mu mimoděk dali za pravdu. Kníže Andrej vyšel do předsíně, nastavil záda lokaji, aby mu pře- hodil plášť, a lhostejně naslouchal, jak jeho žena štěbetá s knížetem Ippolitem, který už také byl v předsíni. Kníže Ippolit stál proti hezounké těhotné ženě, přikládal si k očím lornět a upřeně ji pozo- roval. „Jděte, Annette, nebo se nachladíte,“ řekla maličká kněžna Anně Pavlovně, loučíc se s ní. „Tak domluveno,“ 60 dodala tiše. Anna Pavlovna si totiž na večírku našla příležitost domluvit se s Lízou o tom, aby se Anatol ucházel o švagrovou maličké kněžny. „Spoléhám na vás, má drahá,“ odpovídala Anna Pavlovna také šeptem, „napíšete jí a pak mi řeknete, jak se na tu věc dívá otec. Na shledanou,“ 61 a odešla z předsíně.
„Ona řekla…, ano, ona řekla: ‚Děvče (à la femme de chambre), oblékni si livrée i a pojedeš se mnou, za kočárou, faire des visites‘.“ ii Na tomto místě kníže Ippolit vyprskl a rozchechtal se dříve než ostatní, což zapůsobilo nepříjemným dojmem. Přesto však se ně- kteří posluchači, mezi nimi i starší dáma a Anna Pavlovna, usmáli. „Ona jela. Najednou se udělala veliká vítr. Děvče ztratila klo- bouk a dlouhá vlasy se rozčesaly…“ Déle se už nemohl udržet, trhaně se rozesmál a mezi výbuchy smíchu ze sebe vyrážel: „A všichni se dozvěděli…“ To byla celá anekdota. Třebaže bylo nepochopitelné, proč ji vy- právěl a proč bylo nevyhnutelné vyprávět ji právě rusky, Anna Pav- lovna i ostatní hosté ocenili společenskou pohotovost knížete Ippolita, jenž tak příjemně zamluvil nepříjemné a netaktní vystou- pení monsieur Pierra. Po anekdotě se rozmluva rozpadla na nesou- vislé, bezvýznamné řeči o příštím i minulém plese, o divadle a o tom, kde se kdo s kým setká. i Livrej. ii Na návštěvy.
i Roztomilý večírek.
36
37
Made with FlippingBook - Online magazine maker