Lev Nikolajevič Tolstoj Vojna a mír, 2 sv., 1848 stran

Kněžně Marje vyskočily na tvářích červené skvrny a ona se pro- vinile odmlčela. „Já jsem ti neříkal nic, ale tobě už někdo něco řekl . A to mě mrzí.“ Červené skvrny na čele, na šíji i na tvářích kněžny Marji ještě ztmavěly. Chtěla něco říci, ale nemohla to vyslovit. Bratr uhodl: malá kněžna po obědě plakala, říkala, že tuší nešťastný porod, že se bojí, a stěžovala si na svůj osud, na tchána i na muže. Když se vyplakala, usnula. Knížeti Andreji se sestry zželelo. „Chci, abys věděla jedno, Mášo – nemohu nic vyčítat, nic jsem nevyčítal a nikdy nebudu vyčítat své ženě , a sám sobě v poměru k ní také nic nemohu vytknout; a tak to bude vždy, za všech okolností… Ale chceš-li znát pravdu… chceš vědět, jestli jsem šťastný? Ne. Je ona šťastná? Ne. Proč? Nevím…“ Při těchto slovech vstal, přistoupil k sestře, sklonil se k ní a po- líbil ji na čelo. Jeho krásné oči zářily moudrým, dobrým, nezvyklým jasem, ale nedíval se na sestru, nýbrž přes její hlavu do tmy otevře- ných dveří. „Pojďme za ní, musíme se rozloučit. Nebo jdi napřed, vzbuď ji a já přijdu za chvíli. Petruško!“ zavolal na komorníka. „Pojď sem, odnes to. Tohle na sedadlo a to na pravou stranu.“ Kněžna Marja vstala a zamířila ke dveřím. Na prahu se zasta- vila. „Kdybyste měl víru, André, obrátil byste se k Bohu, aby vám dal lásku, kterou necítíte, a vaše prosba by byla vyslyšena.“ 149 „No – leda snad to,“ odpověděl kníže Andrej. „Jdi, Mášo, přijdu hned.“ Cestou k sestřinu pokoji, v galerii, jež spojovala jeden dům s druhým, potkal kníže Andrej mile se usmívající m-lle Bourienne, která se už potřetí za ten den vynořila na opuštěných chodbách proti němu s nadšeným a naivním úsměvem. „Ach, domnívala jsem se, že jste ve svém pokoji!“ 150 řekla a bůh- víproč se začervenala a sklopila oči. Kníže Andrej se na ni přísně podíval. Na jeho tváři se náhle objevila zlost. Neodpověděl, ale ne- podíval se jí do očí a přelétl její čelo a vlasy tak pohrdavým pohle- dem, že Francouzka zrudla a beze slova se vzdálila. Když došel k se- střinu pokoji, byla už kněžna vzhůru a z otevřených dveří zazníval

148

Made with FlippingBook - Online magazine maker