Dolochov pomalu napjal nohu, kterou měl v pohovu, a podíval se drzým pohledem generálovi do tváře. „Co tu dělá ten modrý plášť? Dolů s ním…! Rotmistře! Převlék- nout ho… mize…“ Nedomluvil. „Generále, jsem povinen plnit rozkazy, ale nejsem povinen sná- šet…,“ řekl Dolochov rychle. „Nemluvit v řadě…! Nemluvit, nemluvit…!“ „Nejsem povinen snášet urážky,“ hlasitě, až se to rozléhalo, do- končil Dolochov. Pohledy generála a vojáka se střetly. Generál zmlkl a zlostně sta- hoval dolů špatně držící šerpu. „Račte se převléci, žádám vás o to,“ řekl na odchodu Dolochovovi.
II
J
ede!“ vykřikl v tom okamžiku návěstní. Velitel pluku zrudl, rozběhl se ke koni, chytil se chvě- jícíma rukama třmene, vyhoupl se do sedla, upravil se, vytáhl šavli a se šťastným, rozhodným výrazem ve tváři našpulil ústa, aby dal rozkaz. Plukem projelo zachvění, jako když pták mávne křídly, a pak vše znehybnělo.
„Poz-zorr!“ vykřikl velitel pluku hlasem, který pronikal až do morku kostí, hlasem, který zněl jemu radostně, pluku přísně a pří- větivě přijíždějícímu generálovi. Po široké silnici lemované stromy, ale neudržované, jel rychlým klusem vysoký modrý vídeňský kočár tažený trojspřežím a lehce skřípal v pérech. Za kočárem klusala svita a charvátská strážní četa. Vedle Kutuzova seděl rakouský generál a podivně se vyjímal ve svém bílém stejnokroji mezi černými ruskými uniformami. Kočár se zastavil u pluku. Kutuzov a rakouský generál o čemsi tiše hovořili a Kutuzov se pousmál, když těžce sestupoval z kočáru a kladl nohu ze stupátka na zem, jako by tam ani nebyly ony dva tisíce lidí, kteří bez dechu upírali zraky na něho a na svého velitele pluku. Rozlehl se povel a pluk se znovu zachvěl, jak dával k poctě zbraň. V mrtvém tichu bylo slyšet hlas vrchního velitele. Pluk vyštěkl: „Zdraví přejeme, Vaše E-e-e-ce!“ A zase všechno strnulo. Zpočátku, dokud se pluk pohyboval, stál Kutuzov na místě; pak začal chodit spolu s bílým generálem mezi řadami, pěšky, doprovázen svitou. Podle toho, jak velitel pluku zdravil vrchního velitele, jak z něho nespouštěl oči, jak se vypínal a zatahoval bříško, jak chodil za ge- nerály mezi řadami nakloněn kupředu a mírnil své kohoutí poska- kování, jak přiskočil při každém slově a při každém pohybu vrch- ního velitele, bylo vidět, že plní povinnosti podřízeného ještě raději než povinnosti velitelské. Dík přísnosti a starostlivosti svého velitele byl pluk ve vzorném stavu ve srovnání s jinými pluky, které sou- časně dorazily do Braunau. Opozdilců a nemocných bylo jen dvě stě sedmnáct. A všechno bylo v pořádku kromě obuvi. Kutuzov chodil mezi řadami, občas se zastavil a prohodil něko- lik laskavých slov k důstojníkům, jež znal z turecké války, a někdy
160
161
Made with FlippingBook - Online magazine maker