zde dopis Jeho Výsosti arcivévody Ferdinanda a tu máš ještě něco,“ řekl a podal mu několik listin. „A sestav z toho čisťounce, francouz- sky, memorandum, zprávičku, aby tu byl přehled o všem, co jsme věděli o činnosti rakouské armády. Tak tak, a pak to předložíš zde Jeho Excelenci.“ Kníže Andrej pokývl na znamení, že hned z prvních slov Kutu- zovových pochopil nejen to, co řekl, nýbrž i to, co tím říci chtěl. Vzal listiny, uklonil se oběma a odešel tiše po koberci, který tlumil jeho kroky, do předsíně. Přestože neuplynulo mnoho času od chvíle, co opustil Rusko, kníže Andrej se hodně změnil. Ve výrazu jeho obličeje, v pohybech, v chůzi nebylo téměř památky po jeho dřívější afektovanosti, nudě a lenosti; měl vzezření člověka, který nemá kdy myslit na to, jakým dojmem působí na jiné, a který má příjemné a zajímavé zaměst- nání. Z jeho tváře bylo vidět, že je spokojenější sám se sebou a se svým okolím; jeho úsměv i pohled byly jasnější a příjemnější. Kutuzov, kterého dostihl ještě v Polsku, ho přijal velmi laskavě, slíbil mu, že na něj nezapomene, choval se k němu jinak než k ostat- ním pobočníkům, bral ho s sebou do Vídně a dával mu důležitější úkoly. Z Vídně psal Kutuzov svému starému příteli, otci knížete An- dreje: „Váš syn vzbuzuje naději, že se stane důstojníkem nad jiné vy- nikajícím, přesným v plnění úkolů, nesmlouvavým ve svých povin- nostech a v jejich výkonu. Považuji se za šťastného, že mám u sebe takového podřízeného.“ V Kutuzovově štábu mezi svými druhy, důstojníky, a vůbec v ar- mádě měl kníže Andrej dvojí pověst, úplně si odporující. Jedni, a těch byla menšina, uznávali, že stojí výš než oni i ostatní lidé, očekávali, že dosáhne velkých úspěchů, poslouchali ho, byli jím nadšeni a brali si ho za příklad; k těm se choval kníže Andrej prostě a mile. Druzí, většina, ho neměli v lásce, považovali ho za nadutého, chladného a nepříjemného člověka. Ale vůči těmto lidem si kníže Andrej dovedl vybudovat takovou pozici, že si ho vážili, a dokonce se ho báli. Když kníže Andrej vyšel z Kutuzovovy pracovny do předsíně, přistoupil s listinami ke svému druhu, pobočníku Kozlovskému, který měl dozorčí službu a seděl s knihou u okna.
174
Made with FlippingBook - Online magazine maker