stojí muž a dívá se něžně na ni i na dítě. Ne, to není možné, jsem příliš ošklivá, pomyslila si. „Prosím, račte k čaji. Kníže hned přijde,“ ozval se ve dveřích hlas panské. Vzpamatovala se a zděsila se svých myšlenek. A než sešla dolů, vstala a šla do modlitebny, upřela oči na černou tvář velkého obrazu Spasitele, osvětlenou věčným světlem, a chvíli před ní stála se se- pjatýma rukama. V duši měla mučivou pochybnost. Je možné, aby poznala radost lásky, pozemské lásky k muži? Při myšlence na sňa- tek snila kněžna Marja o rodinném štěstí a o dětech, ale její hlavní, nejsilnější a tajnou touhou byla pozemská láska. Tento cit byl tím silnější, čím víc se snažila jej zatajit před ostatními, a dokonce i sama před sebou. „Můj bože,“ říkala, „jak mám vypudit ze srdce tyto ďáblovy svody? Co mám učinit, abych se navždy zbavila těch zlých tajných myšlenek a s pokojnou myslí mohla plnit tvou vůli?“ A sotva vy- slovila tuto otázku, už jí Bůh v jejím vlastním srdci odpovídal: Ne- přej si nic pro sebe; nehledej, nerozčiluj se, nezáviď. Budoucnost lidstva i tvůj osud ti mají zůstat neznámy; avšak žij tak, abys byla na všechno připravená. Jestliže se Bohu zlíbí vyzkoušet tě v man- želských povinnostech, buď připravena splnit jeho vůli. Uklidněna touto myšlenkou (ale zároveň s nadějí, že se její zapovězená po- zemská touha vyplní), kněžna Marja vzdychla, pokřižovala se a šla dolů, nepřemýšlejíc o svých šatech, o účesu ani o tom, jak vejde a co řekne. Jaký význam mohlo mít to všechno proti Prozřetelnosti, když bez boží vůle nám ani vlas nespadne z hlavy!
IV
K
dyž kněžna Marja vešla, byli už kníže Vasilij se synem v saloně a bavili se s malou kněžnou a s m-lle Bourienne. Jakmile vkročila svou těžkou chůzí, při níž našlapovala na paty, oba muži i m-lle Bourienne povstali a malá kněžna na ni ukázala, oznamujíc jim: „Voilà Marie!“ i Kněžna Marja viděla
všechny a všimla si všech podrobností: viděla tvář knížete Vasilije, viděla, jak při pohledu na ni zaraženě zvážněl a pak se ihned usmál, i obličej malé kněžny, která zvědavě četla na tvářích hostů, jaký dojem na ně Marja udělá. Pozorovala i m-lle Bourienne s její stuhou a hezkou tváří, jak na něho upírá pohled plný neobvyklého vzrušení, ale jeho vnímat nemohla, uvědomovala si jen cosi velkého, jasného a překrásného, co se pohnulo směrem k ní, když vešla do pokoje. Nejdříve k ní přistoupil kníže Vasilij a ona políbila lysou hlavu, sklá- nějící se nad její rukou, a na jeho slova odpověděla, že se na něho naopak velmi dobře pamatuje. Potom k ní přišel Anatol. Stále ještě ho neviděla. Pocítila jen jemnou ruku, která pevně stiskla její, a sotva se dotkla bílého čela, věnčeného napomádovanými krásnými ru- sými vlasy. Když se na něj konečně podívala, byla ohromena jeho krásou. Anatol zasunul palec pravé ruky za knoflík uniformy, stál vzpřímeně s prohnutými zády a s vypnutou hrudí, pohupoval jed- nou nohou a mlčky, se skloněnou hlavou, se vesele díval na kněžnu, ale zřejmě na ni vůbec nemyslel. Anatol nebyl vynalézavý, ani bystrý, ani výmluvný, ale měl dar ve společnosti neocenitelný – nikdy ne- vycházel z klidu a zůstával neochvějně sebevědomý. Kdyby méně sebejistý člověk při seznámení mlčel a dal najevo, že si je vědom, jak je to trapné, a že uvažuje, o čem by měl začít hovor, vypadalo by to nespolečensky, ale Anatol mlčel, pohupoval nohou a vesele si pro- hlížel kněžnin účes. Bylo vidět, že by mohl takto klidně mlčet velmi dlouho. Není-li to mlčení někomu po chuti, tak ať mluví, ale mně se nechce, dával najevo celým svým vzezřením. Kromě toho si ve styku se ženami počínal způsobem, který v nich nejčastěji vzbuzuje
i To je Marie!
318
319
Made with FlippingBook - Online magazine maker