Lev Nikolajevič Tolstoj Vojna a mír, 2 sv., 1848 stran

zvědavost, bázeň, ba i lásku – dával jim cítit pohrdavé vědomí vlastní nadřazenosti. Vypadal, jako by říkal: Já vás znám, a dobře, tak co bych se s vámi piplal? To byste tak chtěly! Možná že když s ženami rozmlouval, ani si to nemyslel (a je to dokonce pravděpo- dobné, poněvadž vůbec málo myslel), ale takový měl výraz a způ- sob jednání. Kněžna Marja to vycítila, a jako by mu chtěla ukázat, že se neodvažuje ani pomyslet na to, aby upoutala jeho pozornost, obrátila se ke starému knížeti. Rozhovor o všeobecných věcech byl živý zásluhou veselého hlásku a rtíku s chmýřím, který se zvedal nad bílými zuby malé kněžny. Začala hned mluvit s knížetem Va- silijem žertovným tónem, jakého často používají veselí, povídaví lidé, takže se zdá, jako by se mezi nimi a tím, k němuž se takto cho- vají, už dávno ustálil tento laškovný vztah, protože mají společné jakési veselé a ne všem známé příjemné vzpomínky, kdežto ve sku- tečnosti žádné takové vzpomínky nemají, tak jako je neměli ani malá kněžna s knížetem Vasilijem. Kníže Vasilij se tomuto tónu ochotně přizpůsobil. Malá kněžna vtáhla do vzpomínání na neexis- tující veselé události i Anatola, jehož téměř neznala. M-lle Bou- rienne se rovněž podílela na všeobecných vzpomínkách, a dokonce i kněžna Marja se přistihla, jak se s potěšením účastní tohoto vese- lého povídání. „Alespoň vás teď lépe užijeme, milý kníže,“ říkala malá kněžna knížeti Vasiliji, samozřejmě francouzsky, „tady je to něco jiného než na našich večírcích u Annette, odkud vždy utečete. Vzpomínáte na cette chère Annette?“ i „Ach, doufám, že se nepustíte do politiky jako Annette!“ „A co náš čajový stolek?“ „Ó, máte pravdu!“ „Proč vy jste nikdy nepřišel k Annette?“ zeptala se malá kněžna Anatola. „Ach! Já vím, já vím,“ a šibalsky na něho mrkla. „Váš bratr Ippolit mi vyprávěl, jaké máte zástoje. – Ó vy!“ pohrozila mu prs- tíkem. „Vím o vašich nezbednostech v Paříži!“ „A tobě Ippolit nevyprávěl,“ řekl kníže Vasilij, obraceje se k sy- novi, a uchopil přitom malou kněžnu za ruku, jako by chtěla utéct

i Tu drahou Annetu?

320

Made with FlippingBook - Online magazine maker