Lev Nikolajevič Tolstoj Vojna a mír, 2 sv., 1848 stran

šťastný, tak volný a veselý! Ale tehdy jsem nechápal, jak jsem šťastný. Kdy to skončilo a kdy nastal ten nový, strašný stav? V čem se projevila ta změna? Seděl jsem pořád na jednom místě, u tohoto stolu, pořád stejně jsem vybíral a vytahoval karty a díval se na ty hbité ruce se silnými kostmi. Kdy se to stalo a co vlastně se stalo? Jsem zdravý, silný, a pořád sedím na témž místě. Ne, to není možné! Jistě z toho nic nebude. Byl celý rudý a zpocený, ačkoli v pokoji ne- bylo horko. I jeho tvář byla hrozná a žalostná, hlavně proto, že se marně snažil vypadat klidně. Záznam dosáhl osudného čísla třiačtyřiceti tisíc. Rostov připra- vil kartu, která mu měla dvojnásobně vrátit právě prohrané tři tisíce rublů, když Dolochov pleskl kartami, odložil je, vzal křídu a začal svými zřetelnými tahy, tak ráznými, až se křída lámala, rychle sčítat Rostovův účet. „Večeře! Je čas k večeři! A jsou tu cikáni!“ – A skutečně nějací černí muži i ženy přicházeli zvenčí z mrazu a brebentili cosi se svým cikánským přízvukem. Nikolaj pochopil, že je všemu konec; řekl však lhostejně: „Jak, ty už nebudeš hrát? A já jsem si připravil krás- nou kartičku,“ jako kdyby se nestaral o nic jiného než o rozkoš ze hry samé. Je po všem, jsem zničený! pomyslel si. Teď jen kulka do hlavy – to je jediné, co mi zbývá. A nahlas řekl vesele: „No, ještě jednu kartičku.“ „Dobrá,“ odpověděl Dolochov, když sečetl položky, „dobrá! Hraje se o jedenadvacet, které chybělo do rovného součtu třiačty- řiceti tisíc,“ vzal karty a připravil se k vykládání. Rostov poslušně ohnul růžek a místo připravených šesti tisíc napsal jedenadvacet. „To je mi jedno,“ řekl, „jenom mě zajímá, jestli vyhraješ tu de- sítku, nebo ne.“ Dolochov začal vážně klást karty. Ó, jak Rostov v tu chvíli ne- náviděl tyto ruce, zarudlé, s krátkými prsty a s chlupy vykukujícími zpod košile, ruce, které ho měly ve své moci… Desítku vyhrál Do- lochov. „Jste dlužen třiačtyřicet tisíc, hrabě,“ pravil Dolochov, protáhl se a vstal od stolu. „Člověk se přece jen unaví, když tak dlouho sedí,“ prohodil.

502

Made with FlippingBook - Online magazine maker