ČÁST PRVNÍ
I
E
h bien, mon prince, tak Janov a Lucca už jsou jen údělná panství rodiny Buonaparte. Upozorňuji vás předem, neřeknete-li mi, že je to válka, a dovolíte-li si omlouvat všechny ty hanebné a ukrutné činy toho Antikrista (opravdu věřím, že je Antikrist) – nechci vás už znát, nejste už můj přítel, nejste už můj věrný otrok, jak říkáte. 1 Nu, buďte vítán, buďte vítán. Vidím, že jsem vám nahnala strach, 2 posaďte se a vypravujte.“ Těmito slovy uvítala v červenci roku 1805 proslulá Anna Pavlov- na Šererová, dvorní dáma a důvěrnice carevny Marie Feodorovny, vysokého hodnostáře knížete Vasilije, jenž se jako první dostavil na její večírek. Anna Pavlovna několik dní kašlala, měla grippe , jak říkala (chřipka bylo tehdy nové slovo, jehož užíval jen málokdo). Na pozvánkách, které roznesl lokaj v červené livreji, stálo na všech bez rozdílu: „Nemáte-li nic lepšího na práci, Monsieur le comte (nebo mon prince i ), a neděsí-li vás příliš vyhlídka na večer strávený s ubohou nemocnou, budu potěšena, navštívíte-li mě mezi sedmou a desátou hodinou. Annette Šererová.“ 3 „Bože, jaký to prudký výpad!“ 4 odpověděl kníže, vcházeje do sa- lonu v dvorské vyšívané uniformě, v punčochách a střevících, ově- šen řádovými hvězdami a se slavnostním výrazem na ploské tváři, nikterak neuveden do rozpaků takovým uvítáním. Hovořil vybranou francouzštinou, jakou nejen mluvili, nýbrž i mysleli naši dědové, a s tichou, blahosklonnou intonací, tak
i Hrabě (nebo kníže).
9
Made with FlippingBook - Online magazine maker