Tyto Natašiny noční návštěvy, trvající až do návratu hraběte z klubu, patřily k nejmilejším potěšením matky i dcery. „Tak co, o čem dnes? Musím ti říct…“ Nataša zakryla matce ústa rukou. „O Borisovi… Vím to,“ pravila vážně, „a proto právě jsem přišla. Nemluvte, vím, co chcete říct. Ne, mluvte!“ Nataša odtáhla ruku. „Řekněte, maminko. Že je milý?“
„Natašo, je ti šestnáct let, v tvém věku jsem já byla už vdaná. Říkáš, že je Borja milý. Je velmi milý a já ho mám ráda jako vlast- ního syna, ale co vlastně chceš? Jak si to představuješ? Popletlas mu úplně hlavu, myslíš, že to nevidím?“ Při těchto slovech pohlédla hraběnka na dceru. Nataša ležela bez hnutí a strnule se dívala před sebe na jednu z vyřezávaných maha- gonových sfing v rozích postele a hraběnka viděla její obličej jen z profilu. Překvapil ji svým nezvykle vážným, soustředěným výra- zem. Nataša poslouchala a přemýšlela. „No a co na tom?“ zeptala se. „Popletlas mu úplně hlavu, proč to děláš? Co od něho chceš? Vždyť víš, že se za něj nemůžeš provdat.“ „Proč?“ namítla Nataša, stále bez hnutí. „Protože je mladý, protože je chudý, protože je příbuzný… pro- tože ho sama vlastně ani nemáš ráda.“ „Jak to víte?“ „Vím to. Není to od tebe hezké, holčičko.“ „Ale když já chci…,“ řekla Nataša. „Nemluv hlouposti,“ zarazila ji hraběnka. „Ale když já chci…“ „Natašo, myslím to vážně…“ Nataša jí nedala domluvit, chytila velkou hraběnčinu ruku a po- líbila ji na hřbet, pak na dlaň, pak ji zase obrátila a začala líbat kloub ukazováčku, pak dolíček mezi prsty, pak zase kloub a přitom odří- kávala šeptem: „Leden, únor, březen, duben, květen…“ „Mluvte, maminko, pročpak mlčíte? Mluvte,“ řekla Nataša a otočila se k matce, která pozorovala dceru něžným pohledem a v tomto zaujetí jako by zapomněla, co chtěla říci. „To se nehodí, dušinko. Každý nepochopí vaše dětské přátelství, a uvidí-li ostatní mladí muži, kteří k nám jezdí, jak se k sobě dů- věrně chováte, může ti to v jejich očích uškodit, a pak, co je nej- důležitější, zbytečně ho to trápí. Možná že si našel výhodnou partii, nějakou bohatou, a teď blázní po tobě.“ „Blázní?“ opakovala Nataša. „Povím ti něco o sobě. Měla jsem bratrance…“
670
671
Made with FlippingBook - Online magazine maker