Hélènina lóže byla naplněna a obklopena z přízemí samými vý- znamnými a inteligentními muži, kteří se jako o překot snažili všem ukázat, že se s ní znají. Kuragin stál po celou přestávku s Dolochovem před rampou a díval se do lóže Rostovových. Nataša věděla, že mluví o ní, a pů- sobilo jí to potěšení. Dokonce se obrátila tak, aby viděl její profil v úhlu podle jejího mínění nejvýhodnějším. Před začátkem druhého dějství se objevila v přízemí postava Pierra, kterého Rostovovi od svého příjezdu ještě neviděli. Měl smutnou tvář a od té doby, co ho Nataša viděla naposledy, ještě ztloustl. Nikoho si nevšímal a kráčel do prvních řad. Anatol k němu přistoupil a cosi mu říkal, dívaje se a ukazuje na lóži Rostovových. Jak Pierre uviděl Natašu, všecek ožil, rychle se propletl řadami a zamířil k jejich lóži. Opřel se lokty o okraj a s úsměvem dlouho rozmlouval s Natašou. Zatímco s ním hovořila, uslyšela Nataša v lóži hraběnky Bezuchovové mužský hlas a nějak poznala, že to je Kuragin. Ohlédla se a jejich zraky se setkaly. Ne- znatelně se usmíval a díval se jí přímo do očí takovým laskavým po- hledem, plným obdivu, že se jí zdálo divné být tak blízko něho, tak se na něho dívat a vědět tak jistě, že se mu líbí – a neznat se s ním. Ve druhém dějství byly obrazy, které představovaly pomníky, díra v plátně představovala měsíc, stínidla na rampě tlumila světlo, lesní rohy a kontrabasy začaly hrát hlubokými tóny a zprava i zleva vyšlo mnoho lidí v černých pláštěnkách. Začali mávat rukama, v nichž drželi cosi jako kinžály; potom přiběhli ještě další lidé a za- čali tahat pryč tu dívku, která měla předtím bílé a nyní bleděmodré šaty. Neodtáhli ji hned, napřed s ní dlouho zpívali, a když ji pak ko- nečně odtáhli, uhodili za kulisami třikrát do něčeho kovového a všichni padli na kolena a začali zpívat modlitbu. Několikrát bylo všechno to počínání přerušeno nadšenými výkřiky diváků. Po celé trvání tohoto dějství viděla Nataša, kdykoli pohlédla do přízemí, Anatola Kuragina, jenž si přehodil ruku přes zadní opě- radlo a díval se na ni. Bylo jí příjemné vidět, jak je jí nadšen, a ani ji nenapadlo, že by na tom bylo něco špatného. Když druhé dějství skončilo, hraběnka Bezuchovová vstala, ob- rátila se k lóži Rostovových (měla takový výstřih, že jí bylo vidět celé poprsí), prstíčkem v rukavičce si přivolala starého hraběte,
833
Made with FlippingBook - Online magazine maker