II
„Jak to bude vypadat za pět let, jestli to takhle půjde dál? Tomu se říká otcovské štěstí. 21 Je bohatá, ta vaše kněžna?“ „Její otec je velmi bohatý a skoupý. Žije na venkově. Ostatně vždyť víte, je to ten pověstný kníže Bolkonskij, kterého za nebožtíka cara dali do penze a měl přezdívku ‚pruský král‘. Velice chytrý člo- věk, ale podivín a je těžko s ním vyjít. Ta nebohá dívka je velice ne- šťastná. 22 Její bratr, Kutuzovův pobočník, se nedávno oženil s Lízou Meynenovou. Bude dnes u mne.“ „Poslyšte, drahá Annetto,“ kníže náhle uchopil Annettinu ruku a zlehka ji tlačil dolů. „Zprostředkujte mi tu záležitost a jsem navždy váš 23 nejvěrnější otrok (otrog – jak mi píše můj správce v hlášeních: s g). Je z dobré rodiny a je bohatá. To je vše, co potřebuji.“ A nenuceným pohybem, pro něho příznačným a graciózním ve své důvěrnosti, znovu uchopil ruku dvorní dámy a políbil ji, pak jí potřásl, pohodlně se rozvalil na pohovce a zahleděl se do neurčita. „Počkejte,“ řekla Anna Pavlovna a chvilku o něčem přemýšlela. „Ještě dnes o tom promluvím s Lízou (ženou mladého Bolkon- ského). 24 Třeba se to podaří. Tak se na vaší rodině vyučím řemeslu starých panen.“ 25
S
alon Anny Pavlovny se pozvolna plnil. Přijela nej- vyšší petrohradská šlechta, lidé rozdílného stáří i růz- ných povah, ale navzájem si podobni tím, že patřili ke stejné společnosti. Přijela dcera knížete Vasilije, krasavice Hélène, která se tu zastavila pro otce, aby ho doprovodila na slavnost u vyslance. Měla na sobě
plesové šaty a stuhu s carevniným monogramem. Přijela i mladá maličká kněžna Bolkonská, proslulá jako la femme la plus sédui- sante de Pétersbourg, i která se loni v zimě provdala a nyní nejezdila do velké společnosti, protože byla těhotná; navštěvovala však ještě malé večírky. Přijel kníže Ippolit, syn knížete Vasilije, s Mortemar- tem, kterého představil společnosti. Přijel i abbé Morio a mnoho jiných. „Neviděli jste se ještě,“ nebo „neznáte se ještě s ma tante?“ ii ří- kala Anna Pavlovna všem příchozím, se zcela vážnou tváří je vodila k malé stařence s obrovskými stuhami, která vyplula z vedlejšího pokoje, sotva se hosté začali sjíždět, představovala jí je, zvolna při- tom vždy sklouzla pohledem z hosta na ma tante a odcházela. Všichni hosté se podrobovali tomuto obřadu a zdravili se s te- tičkou, kterou nikdo neznal, nikdo nepotřeboval a která nikoho ne- zajímala. Anna Pavlovna s tesknou, slavnostní účastí sledovala obřad a mlčky jej schvalovala. Ma tante mluvila se všemi týmiž slovy o jejich zdraví, o svém zdraví a o zdraví Jejího Veličenstva, které se nyní bohudík zlepšilo. Žádný z návštěvníků nedával ze sluš- nosti najevo spěch, ale všichni odcházeli od stařenky s pocitem úlevy, jako by byli splnili těžkou povinnost, a už se k ní za celý večer ani jednou nevrátili. Mladá kněžna Bolkonská si s sebou přivezla práci v sametovém, zlatem vyšívaném váčku. Její hezounký horní ret, porostlý jemným načernalým chmýřím, byl trochu krátký, takže nezakrýval zuby, ale tím roztomileji se pootevíral, a ještě roztomileji se občas našpulil
i Nejsvůdnější žena Petrohradu. ii S mou tetou?
14
15
Made with FlippingBook - Online magazine maker