Panovník je otrokem dějin. Dějiny, to jest neuvědomělý, spo- lečný, stádní život lidstva, užívají každé minuty života panovníků pro sebe jako nástroje k dosažení svých cílů.
Nic z toho není příčinou. To vše je pouze shoda podmínek nut- ných k dovršení každé životní, organické, živelné události. A pří- rodopisec, který zjistí, že jablko padá ze stromu proto, že odumírá jeho stopka, bude mít stejnou pravdu jako dítě, které stojíc pod stromem řekne, že jablko spadlo proto, že na ně mělo chuť a mod- lilo se o ně. Stejnou pravdu nebo nepravdu bude mít i ten, kdo řekne, že Napoleon táhl do Moskvy, protože tam jít chtěl, a že měl neúspěch proto, že si Alexander přál jeho záhubu – stejně bude mít pravdu i nepravdu ten, kdo řekne, že obrovitá podkopaná hora se zřítila proto, že poslední dělník do ní naposledy udeřil krumpáčem. V dějinných událostech jsou takzvaní velcí lidé nálepkami, které dávají události jméno, a přitom – stejně jako nálepky – souvisí s událostí méně než co jiného. Každý čin, o němž se oni sami domnívají, že ho vykonali z vlastní vůle, je v historickém smyslu bezděčný, splývá s celým cho- dem dějin a je od věků předurčen.
Napoleon, ačkoli se mu tehdy v roce 1812 zdálo, že na něm záleží verser nebo ne verser le sang de ses peuples i (jak mu v posledním dopise psal Ale- xander), nikdy nepodléhal více než právě nyní oněm nevyhnutelným zákonům, které ho nutily (přestože se sám za svou osobu domníval, že jedná z vlastní vůle) dělat pro obecnou věc, pro dějiny, to, co se muselo stát. Lidé ze západu táhli na východ, aby se navzájem zabíjeli. A k této události se podle zákona koincidence příčin současně připojily a přizpůsobily tisíce drobných příčin tohoto pohybu a války; výtky pro porušování kontinentálního systému, vévoda Oldenburský, po- chod vojsk do Pruska, podniknutý (jak se zdálo Napoleonovi) jen proto, aby bylo dosaženo ozbrojeného míru, skutečnost, že fran- couzský císař válku miloval a že si na ni už zvykl, a této jeho zálibě odpovídající nálada celého jeho národa, nadšení nad velkolepými přípravami, výdaje na přípravy a nutnost získat nějaké příjmy, které by tato vydání uhradily, a opojné pocty v Drážďanech a diploma- tická jednání, vedená podle mínění současníků s upřímnou touhou po míru, a přitom pouze zraňující samolibost jedné, nebo druhé strany, a miliony milionů jiných příčin, které se zrodily současně s událostí, k níž mělo dojít, a přizpůsobily se jí. Když jablko dozrálo a padá – proč padá? Proto, že tíhne k zemi, proto, že mu usychá stopka, proto, že je slunce vysouší, že těžkne, že je setřese vítr, nebo proto, že na ně má chuť chlapec stojící pod stromem?
i Prolévat nebo neprolévat krev svých národů.
14
15
Made with FlippingBook - Online magazine maker