z něhož se ozývaly výkřiky a ryčný smích. Nevelký kalný rybník, pokrytý žabincem, stoupl, až se přeléval přes hráz, když ho celý za- plnila ta šplouchající se v něm nahá bílá těla vojáků s cihlově čer- venýma rukama, obličeji a krky. Všechno to nahé bílé lidské maso se s chechtotem a povykem máchalo v té špinavé louži jako karasi nacpaní do kropáče. Z toho všeho šplouchání zaznívalo veselí, a proto to bylo tak neobyčejně smutné. Jeden mladý světlovlasý voják – kníže Andrej ho znal – z třetí roty, s řemínkem pod lýtkem, se pokřižoval a ustupoval dozadu, aby se mohl pěkně rozběhnout a plácnout sebou do vody; jiný, čer- novlasý, stále rozcuchaný poddůstojník, stál po pás ve vodě, sval- naté tělo se mu blahem chvělo, radostně frkal a poléval si hlavu rukama černýma až po zápěstí. Bylo slyšet, jak se vojáci navzájem poplácávají, piští, funí. Na břehu, na hrázi, v rybníce, všude bylo bílé, zdravé, svalnaté maso. Důstojník Timochin s malým červeným nosem se utíral na hrázi ručníkem, a když uviděl knížete, přemohl stud a odhodlal se ho oslovit: „To se to koupe, Vaše Jasnosti, kdybyste taky ráčil!“ „Je to špinavé,“ řekl kníže Andrej a ošklíbl se. „Hned vám to vyčistíme.“ A Timochin, ještě neoblečený, utíkal čistit rybník. „Kníže chce taky.“ „Který? Náš kníže?“ ozývaly se hlasy a všichni se do toho tak pustili, že se knížeti Andreji jen stěží podařilo jim to rozmluvit. Řekl si, že bude lepší opláchnout se v kůlně. Maso, tělo, chair à canon! i přemýšlel, dívaje se na své nahé tělo a zachvívaje se ani ne tak chladem jako spíše nepochopitelným od- porem a hrůzou při pohledu na to obrovské množství těl, mácha- jících se ve špinavém rybníku. Sedmého srpna psal kníže Bagration ve svém bytě v Michajlovce na smolenské cestě následující dopis:
i Potrava pro děla.
162
Made with FlippingBook - Online magazine maker