XXXIX
N
ěkolik desetitisíců mrtvých leželo v různých polo- hách a stejnokrojích na lukách a polích, jež patřila pánům Davydovovým a státním sedlákům, na těch polích a lukách, na nichž po staletí sklízeli úrodu a současně pásli dobytek sedláci z vesnic Borodina, Gorek, Ševardina a Semjonovského. Na obvazišti
byla tráva i půda na prostoru jedné děsjatiny prosáklá krví. Zástupy raněných i neraněných s vyděšenými tvářemi vlekly se na jedné straně zpět k Možajsku, na druhé straně zpět k Valujevu. Jiné shluky, unavené a hladové, šly kupředu, vedeny svými veliteli. Třetí stály na svých místech a pokračovaly v palbě. Nad celým polem, donedávna veselým a krásným, s bodáky blýskajícími a ohni dýmajícími v ranním slunci, ležela nyní sy- chravá, zakouřená mlha a táhl se nezvyklý, nakyslý zápach sanytru a síry. Připluly mráčky a zabité, raněné, polekané, zmořené a po- chybující lidi začal zkrápět deštík. Jako by jim říkal: Už dost, už dost, lidé. Přestaňte… Vzpamatujte se. Co to děláte? Vysílení, hladoví a neodpočatí lidé jedné i druhé strany začali současně pochybovat o tom, mají-li se dál navzájem zabíjet, a na všech tvářích bylo možno pozorovat nejistotu, každý si kladl v duchu stejnou otázku: Proč, kvůli komu mám zabíjet a být zabit? Zabíjejte si, koho chcete, ale já už nechci! Tato myšlenka uzrála navečer ve všech bez rozdílu. Každou chvíli mohli tito lidé, ohro- meni tím, co provádějí, nechat všeho a utíkat, kam je nohy pone- sou. Ale ačkoli si ke konci bitvy uvědomovali celou hrůzu svých činů, ačkoli by byli rádi přestali, přece je ještě ovládala jakási nepocho- pitelná, tajemná síla, takže zpocení, učernění a zakrvácení dělo- střelci, zdecimovaní na jednu třetinu, třebaže padali únavou a námahou sotva dýchali, nosili náboje, nabíjeli, zaměřovali a při- kládali doutnáky. Koule stejně rychle a nelítostně létaly z obou stran a rozdrtily co chvíli nějaké lidské tělo, a tak pokračovala dál ona strašlivá zhouba, k níž dochází nikoli z vůle lidí, nýbrž z vůle toho, kdo vládne lidem a světům.
Věřil, že z jeho vůle došlo k válce s Ruskem, a jeho sebevědomí neohromila hrůza nad tím, co z toho vzešlo. Bral na sebe směle veš- kerou odpovědnost za toto krveprolití a jeho zatemněný duch na- lézal ospravedlnění v tom, že v počtu statisíců zahynulých bylo méně Francouzů než Hessenců a Bavorů.
324
325
Made with FlippingBook - Online magazine maker