zářil něžný a chytrý úsměv. Konovnicyn zachytil Malašin pohled a mrkal na ni, až se také pousmála. Všichni čekali na Bennigsena, který dojídal svůj chutný oběd pod záminkou, že si jel podruhé prohlédnout pozici. Čekali na něj od čtyř do šesti hodin a po celou tu dobu nezačínali s poradou, jen tiše rozmlouvali o jiných věcech. Teprve když do světnice vstoupil Bennigsen, zvedl se Kutuzov ze svého kouta a přisedl si ke stolu, ale jen tak, aby mu svíce, při- nesené na stůl, nesvítily do obličeje. Bennigsen zahájil poradu otázkou: „Ponecháme posvátné a sta- robylé hlavní město Ruska nepříteli bez boje, nebo je budeme hájit?“ Následovalo dlouhé, všeobecné mlčení. Všechny tváře nabyly mrač- ného výrazu a v tichu se ozývalo zlostné funění a pokašlávání Ku- tuzovovo. Všechny oči byly upřeny na něho. Malaša se také na něj dívala. Byla k němu nejblíž a viděla, jak se mu svraštily tváře: vypa- dalo to, jako by se mu chtělo plakat. Ale netrvalo to dlouho. „Posvátné a starobylé hlavní město Ruska!“ ozval se nečekaně Kutuzov, nakvašeně opakoval Bennigsenova slova a zdůraznil tím jejich falešný tón. „Dovolte, Vaše Jasnosti, abych vám řekl, že tato otázka nemá pro ruského člověka smysl. (Nahnul se svým těžkým tělem kupředu.) Tak se nedá otázka klást a taková otázka také nemá smysl. Otázka, pro niž jsem dal přítomné pány shromáždit, je otázka vojenská. Dá se formulovat takto: ‚Spása Ruska závisí na armádě. Je výhodnější odvážit se ztráty armády v bitvě, nebo vydat Moskvu bez boje?‘ To je otázka, v níž chci znát váš názor.“ (A sedl si hlouběji do křesla, opřel se vzadu o lenoch.) Začala debata. Bennigsen ještě nepovažoval hru za ztracenou. Připouštěl názor Barclayův i jiných oponentů, že není možno pod- stoupit obrannou bitvu u Fil, avšak prodchnut ruským patriotis- mem a láskou k Moskvě navrhoval přesunout vojska v noci z pravého křídla na levé a udeřit příští den na pravé křídlo Fran- couzů. Názory se rozcházely, vznikly spory pro i proti. Jermolov, Dochturov i Rajevskij souhlasili s názorem Bennigsenovým. Ať už je k tomu vedl pocit, že je nutno přinést oběť, předtím než bude Moskva ponechána nepříteli, nebo jiné, osobní pohnutky, tito
340
Made with FlippingBook - Online magazine maker