svou hloupostí. Potřebuje nějakou oběť, 36 napadlo ho, když pozo- roval dlouhána mávajícího rukou. A proto ho také vzápětí nena- padlo, že on sám potřebuje takovou oběť, takový objekt pro svůj hněv. „Mám připravený kočár?“ zeptal se podruhé. „Ano, Vaše Jasnosti. Co nařídíte učinit s Vereščaginem? Čeká před domem,“ odpověděl pobočník. „Á!“ zvolal Rastopčin, jako by si právě na něco vzpomněl a byl tím překvapen. Rychle otevřel dveře a rázně vykročil na balkon. Hovor okamžitě utichl, čepice a klobouky šly dolů a všechny zraky se pozvedly k hraběti na balkoně. „Buďte vítáni, chlapci!“ pronesl hrabě rychle a hlasitě. „Děkuji vám, že jste přišli. Hned přijdu mezi vás, ale předtím se musíme vypořádat se zločincem. Musíme potrestat zločince, jehož vinou zahynula Moskva. Počkejte na mne!“ A stejně rychle se vrátil do pokoje a prudce za sebou zapráskl dveře. Zástupem proběhl souhlasný šepot, vyjadřující uspokojení. „Tak vida, zatočí se všemi zločinci! A ty jsi říkal Francouz…, ten se s nima vypořádá!“ říkali lidé, jako by si navzájem vyčítali svou malověrnost. Z hlavních dveří za chvíli rychle vyšel důstojník, cosi řekl a dra- gouni se napřímili. Zástup se od balkonu lačně a zvědavě vrhl ke vchodu. Rastopčin vyšel hněvivým, spěšným krokem na schůdky před domem a rozhlédl se kolem, jako by někoho hledal. „Kde je?“ zeptal se a v tu chvíli, kdy to vyslovil, spatřil, jak za rohem vyšel mezi dvěma dragouny mladík s dlouhým tenkým krkem a s hlavou do poloviny oholenou a již trochu zarostlou. Tento mladík měl na sobě kdysi švihácký, ale teď už odřený liščí kožíšek s potahem z modrého sukna, špinavé vězeňské šaravary z hrubého plátna, zasunuté do nečištěných a sešlapaných bot z jemné kůže. Na jeho tenkých, slabých nohou visely těžké okovy, které ještě ztěžovaly jeho váhavou chůzi. „Á,“ řekl Rastopčin, spěšně od něj odvrátil pohled a ukázal na nejbližší schůdek před domem. „Postavte ho sem!“ Mladík v liščím kožíšku zařinčel okovy a s námahou vystoupil na schod, který mu
422
Made with FlippingBook - Online magazine maker