„Žena poradí, tchyně potěší, ale nade všechno je rodná matička,“ prohlásil. „A co děti, máte?“ pokračoval ve vyptávání. Pierrova záporná odpověď ho znovu zarmoutila, ale pospíšil si ho utěšit: „Nu což, jste mladí, ještě přijdou, dá-li Bůh. Jen když se žije ve svor- nosti…“ „Vždyť teď na tom nezáleží,“ uniklo Pierrovi. „Eh člověče milá,“ namítl Platon, „odříkaného chleba největší krajíc.“ Usadil se pohodlněji a odkašlal si, jako by se chystal k dlou- hému vyprávění. „Tak vidíš, přítelíčku, takhle jsem žil doma,“ začal. „Vesnice je u nás bohatá, země dost a dost, dobře se tam lidem žije, a naše rodina taky, zaplať pánbůh. Šest nás chodilo s tátou na pole. Žili jsme dobře. Boží muži jsme byli. Až jednou…,“ a Platon Kara- tajev vyprávěl dlouhý příběh o tom, jak jel do cizího hájku za vel- kým lesem, jak ho chytila stráž, jak dostal výprask a pak ho soudili a odvedli k vojsku. „A vidíš, sokolíku,“ hlas se mu proteplil úsmě- vem, „mysleli si, že mě potrestají, a já jsem zatím rád. Kdybych se byl neprovinil, musel by jít bratr. Můj mladší bratr má pět dětí – a po mně tam zůstala jenom vojačka. Měli jsme holčičku, ale ještě před vojnou si ji Bůh vzal. Přijel jsem ti na pár dní na dovolenou – koukám – žijí líp než dřív. Dobytka plný dvůr, ženské doma, dva bratři na práci za vejdělkem. Doma jen mladší, Michajlo. A tatínek povídá, všechny děti jsou stejně milé; ať ti uříznou ten, nebo ten prst, vždycky to bolí. A kdyby tenkrát neodvedli Platona, musel by jít Michajlo. A tak nás všechny zavolal, představ si – a postavil nás před ikony. Michajlo, povídá, pojď sem a pokloň se mu až k zemi, a ty, ženo, pokloň se mu taky, a vy, vnoučata, pokloňte se mu. Po- chopili jste? povídá. – Tak vidíš, přítelíčku. Svému osudu nikdo ne- ujde. A my pořád jen mudrujeme: to se nám nelíbí, to se nám nezdá. Naše štěstí, kamaráde, je jak voda v čeřenu; dokud táhneš, prohýbá se, div nepraskne, ale vytáhneš ho – a kde nic tu nic. Tak je to.“ A Platon si na slámě poposedl. Po chvíli mlčení vstal. „Troufám, že se ti už chce spát?“ prohodil a rychle se začal kři- žovat a mumlal přitom: „Pane Ježíši Kriste, svatý Mikuláši, Frolo a Lávro, Pane Ježíši Kriste, svatý Mikuláši, Frolo a Lávro, Pane Ježíši Kriste, smiluj se
540
Made with FlippingBook - Online magazine maker