ČÁST TŘETÍ
I
B
itva u Borodina a po ní následující obsazení Moskvy s útěkem Francouzů bez dalších bitev patří k nej- poučnějším jevům v dějinách.
Všichni historikové se shodují v tom, že se vnější činnost států a národů v jejich vzájemných nesho- dách projevuje válkami; v souvislosti s tím se podle větších, nebo menších válečných úspěchů zvětšuje, nebo zmenšuje politická síla těchto států a národů. Jakkoli podivné je historické vylíčení toho, jak se nějaký král nebo císař dostal do sporu s jiným císařem nebo králem, sebral vojsko, utkal se s vojskem nepřítele, zvítězil, pozabíjel tři, pět, deset tisíc lidí a tím pokořil stát a celý několikamilionový národ, jakkoli je nepo- chopitelné, proč porážka donutila onen národ, aby se podrobil – všechna historická fakta (pokud je známe) dokazují, že tomu tak opravdu je, že větší, nebo menší úspěchy vojska jednoho národa ve válce proti jinému národu jsou příčinou, nebo alespoň podstatnými ukazateli vzrůstu, nebo poklesu moci těchto národů. Vojsko zvítězilo a okamžitě vzrostla práva vítězného národa na úkor národa poraže- ného. Vojsko bylo poraženo a podle stupně velikosti této porážky je celý národ zbaven práv a při naprostém rozdrcení svého vojska se úplně podrobuje. Tak tomu bylo (podle dějepisu) od nejstarších dob až po naše časy. Všechny napoleonské války jsou potvrzením tohoto pravidla. V poměru k porážce rakouských armád je Rakousko zbaveno svých práv a vzrůstají práva a síly Francie. Vítězství Francouzů u Jeny a Auerstädtu znamená konec samostatnosti Pruska.
627
Made with FlippingBook - Online magazine maker