jasnější. Když ho míjela, sledoval Pierre tuto krasavici skoro pole- kanýma, nadšenýma očima. „Je velmi krásná,“ podotkl kníže Andrej. „Velmi,“ přitakal Pierre. Když šel kolem kníže Vasilij, uchopil Pierra za ruku a obrátil se k Anně Pavlovně. „Vychovejte mi trochu toho medvěda,“ požádal ji. „Bydlí u mne už měsíc, ale ve společnosti ho vidím poprvé. Nic není mladému muži tak užitečné jako společnost rozumných žen.“
všech protivných tváří nejprotivnější, jak se zdálo, byla mu tvář jeho hezounké ženy. Odvrátil se od ní s grimasou, která hyzdila jeho hezký obličej. Políbil ruku Anně Pavlovně a s úšklebkem se rozhlédl po společnosti. „Chystáte se do války, kníže?“ 41 zeptala se Anna Pavlovna. „Le général Koutouzoff,“ řekl Bolkonskij s přízvukem na po- slední slabice -zoff, jako Francouz, „mě ráčil přijmout za poboč- níka…“ 42 „A co Líza, vaše žena?“ 43 „Pojede na venkov.“ „A nebudete mít výčitky svědomí, když nás zbavíte společnosti své rozkošné ženy?“ „André,“ obrátila se k němu jeho žena s týmž koketním tónem, jakým mluvila s cizími lidmi, „kdybys slyšel, jakou historku nám vyprávěl vikomt o m-lle George a Bonapartovi!“ Kníže Andrej zavřel oči a odvrátil se. Pierre, který od jeho pří- chodu do salonu z něj nespouštěl oči plné radosti a přátelství, při- stoupil k němu a vzal ho za ruku. Kníže Andrej se ani neotočil a jen se zlostně zamračil na toho, kdo se ho odvážil dotknout, ale když spatřil usměvavou tvář Pierrovu, usmál se také neočekávaně dob- rým a milým úsměvem. „Hleďme…! Ty také chodíš do velké společnosti!“ „Věděl jsem, že tu budete,“ odpověděl Pierre. „Přijedu k vám na večeři,“ dodal potichu, aby nerušil vikomta, který pokračoval ve vyprávění. „Smím?“ „Ne, nesmíš,“ zasmál se kníže Andrej a stiskem ruky mu dal na- jevo, že na takovou věc se nemusí ptát. Chtěl říci ještě něco, ale v té chvíli se kníže Vasilij s dcerou zvedli a všichni muži vstali, aby jim uvolnili cestu. „Omluvte mě, můj milý vikomte,“ řekl kníže Vasilij Francouzovi a laskavě ho stáhl za rukáv zpět na židli, aby nevstával. „Ta nešťastná slavnost u vyslance mě připravuje o požitek a vás ruší. – Je mi velmi líto, že musím opustit váš skvělý večírek,“ pravil Anně Pavlovně. Jeho dcera, kněžna Hélène, proplula mezi židlemi, lehce si při- držujíc záhyby na šatech, a z její překrásné tváře zářil úsměv ještě
26
27
Made with FlippingBook - Online magazine maker