Ve tmě se ozval zvuk bosých nohou čvachtajících v blátě a bu- beník přišel ke dveřím. „Ah, c’est vous! i “ řekl mu Péťa. „Chcete jíst? Nebojte se, nikdo vám nic neudělá,“ 2 dodal a plaše, laskavě se dotkl jeho ruky. „Pojďte dál, pojďte dál.“ „Merci, monsieur,“ ii odpověděl bubeník rozechvělým, skoro ještě dětským hlasem a začal si otírat špinavé nohy o práh. Péťa měl chuť říci mu mnoho věcí, ale neodvažoval se. Stál vedle něj v síni a rozpačitě přešlapoval. Potom ho ve tmě vzal za ruku a stiskl ji. „Entrez, entrez,“ iii dodal už jen něžným šeptem. Ach, co bych pro něj mohl udělat? říkal si v duchu, zatímco otví- ral dveře a pouštěl kolem sebe chlapce dovnitř. Když bubeník vešel do světničky, sedl si Péťa dál od něho, pro- tože považoval za ponižující věnovat mu pozornost. A ohmatával v kapse peníze, pln pochybností, nebude-li se muset stydět, když mu je dá.
i Ach, to jste vy! ii Děkuji, pane. iii Pojďte dál.
652
Made with FlippingBook - Online magazine maker