XV
V
ozatajstvo, skupina zajatců i maršálův trén se za- stavily ve vesnici Šamšovo. Všechno se nakupilo kolem ohňů. Pierre tam šel také, najedl se peče- ného koňského masa, lehl si zády k ohni a oka- mžitě usnul. Spal stejným spánkem jako kdysi v Možajsku po bitvě u Borodina.
Opět se mu skutečné události mísily se sny a opět mu kdosi, buď on sám, nebo někdo jiný, vnukal myšlenky, a byly to dokonce tytéž myšlenky, které se mu vybavovaly ve snu v Možajsku. Život je všechno. Život je Bůh. Všechno se mění a hýbe a tento pohyb je Bůh. A dokud je život, je i rozkoš z vědomí božství. Milo- vat život znamená milovat Boha. Nejtěžší, ale zároveň nejsladší ze všeho je milovat tento život ve vlastním utrpení, zvláště trpím-li nevinně. Karatajev! vzpomněl si Pierre. A náhle se mu ve snu jako živý zjevil hodný stařičký učitel, dávno zapomenutý, jenž ho ve Švýcarsku učil zeměpisu. „Počkej,“ řekl Pierrovi a ukázal mu glóbus. Tento glóbus byla živá, pohupující se koule bez rozměrů. Její povrch tvořily kapky těsně k sobě nale- pené. Všechny ty kapky se pohybovaly, měnily místo a hned se jich několik slévalo v jednu, hned se zase jedna rozdělila na mnoho menších. Každá kapka měla snahu se rozlít, zaujmout pro sebe co největší prostor, ale protože ostatní usilovaly o totéž, stlačovaly ji a někdy ji docela zničily, jindy se s ní slévaly. „To je život,“ pravil starý učitel. Jak je to prosté a jasné, pomyslel si Pierre. Jak to, že jsem to před- tím nevěděl? „Uprostřed je Bůh a každá kapka se snaží roztáhnout co nejvíc, aby odrážela jeho obraz v největším měřítku. A tak roste, slévá se s jinou, je tísněna a vytlačena z povrchu, mizí v hloubce a znovu vypluje nahoru. To je on, Karatajev, teď se rozlil a zmizel. – Vous avez compris, mon enfant?“ i dodal učitel.
i Rozumíte, chlapče?
678
Made with FlippingBook - Online magazine maker