Lev Nikolajevič Tolstoj Vojna a mír, 2 sv., 1848 stran

„Co říkáš?“ zeptal se generála, který pokračoval v hlášení a upo- zorňoval vrchního velitele na ukořistěné francouzské prapory, které stály před frontou Preobraženského pluku. „Ach, prapory,“ řekl Kutuzov a se zřejmým úsilím přerušil pře- mýšlení o věci, která ho tak zaujala. Roztržitě se rozhlédl. Odevšad se na něj dívaly tisíce očí v očekávání, co řekne. Před Preobraženským plukem se zastavil, ztěžka vzdychl a zavřel oči. Kdosi z družiny dal znamení, aby praporečníci předstoupili a postavili prapory do půlkruhu kolem vrchního velitele. Kutuzov chvíli mlčel a potom se zřejmě nerad podřídil nutnosti, kterou s sebou neslo jeho postavení, zvedl hlavu a začal mluvit. Obklo- pily ho skupiny důstojníků. Pozorným pohledem přelétl hlouček důstojníků, z nichž některé poznal. „Děkuji všem!“ začal, obraceje se střídavě k vojákům i k důstoj- níkům. V nastalém tichu bylo zřetelně slyšet jeho pomalu pro- nášená slova. „Děkuji všem za těžkou a věrnou službu. Vítězství je dovršeno a Rusko na vás nezapomene. Sláva vám navěky!“ Odmlčel se a rozhlédl se. „Sehni mu hlavu, sehni ji!“ řekl vojákovi, který držel francouz- ského orla a bezděky jej sklonil před praporem Preobraženců. „Níž, níž, tak, tak. Hurá, hoši!“ obrátil se k vojákům a prudce přitom vy- sunul bradu. „Hurá-rá-rá!“ zařvalo tisíce hrdel. Když vojáci křičeli, sklonil se Kutuzov v sedle, sehnul hlavu a v oku mu zasvitla mírná, jakoby posměšná jiskra. „Ještě něco, braši,“ řekl, když hlasy zmlkly… A náhle se jeho hlas i výraz obličeje změnily: přestal mluvit vrchní velitel a promluvil prostý starý člověk, který teď zřejmě chtěl sdělit svým druhům to nejdůležitější. Skupina důstojníků i řady vojáků se pohnuly, aby lépe slyšely, co řekne teď. „A ještě něco, braši. Vím, je vám těžko, ale co se dá dělat! Vy- držte to; nebude to už dlouho trvat. Vyprovodíme hosty a pak si odpočineme. Za vaši službu na vás car nezapomene. Je vám těžko, ale přece jen jste doma; kdežto oni – vidíte, kam to dopracovali,“ řekl a ukázal na zajatce. „Hůř než poslední žebráci. Dokud byli silní,

714

Made with FlippingBook - Online magazine maker