nápadníky, podařilo se jí dokonce obratně zmařit intriky jednoho uzenáře, který měl podporu duchovenstva. Charles očekával, že mu sňatek přinese lepší postavení, představo- val si, že bude mít větší volnost a bude volně disponovat svou osobou i penězi. Pánem však byla jeho žena: musel před lidmi říkat to a ne- říkat ono, musel se každý pátek postit, oblékat se podle jejího vkusu a upomínat na její příkaz pacienty, kteří nezaplatili. Rozpečeťovala mu dopisy, sledovala jeho pochůzky a naslouchala skrz stěnu, když měl v ordinaci ženy. Každé ráno musela dostat svou čokoládu, vyžadovala nekonečné ohledy. Neustále si stěžovala na nervy, na plíce, na duševní rozpolo- žení. Zvuk kroků jí působil bolest, když zůstala sama, protivila se jí samota, když za ní někdo přišel, dělal to patrně proto, aby ji viděl umí- rat. Když se Charles večer vracel domů, vytahovala zpod pokrývek dlouhé hubené paže, objímala ho kolem krku, a když ho přiměla, aby se k ní posadil na lůžko, začala mu vylévat své strasti: on na ni zapo- míná, miluje jinou! Však jí lidé říkali, že bude nešťastná! Končilo to tím, že ho požádala o nějaký sirup na své neduhy a o trochu více lásky.
Kapitola druhá
J
ednou v noci okolo jedenácté je probudil dusot koně, který zastavil přímo u dveří. Služka otevřela okénko ve vikýři a chvilku vyjednávala s mužem dole na ulici. Přijel pro lékaře; má pro něj dopis. Nastasie, třesoucí se chladem, sestoupila po scho- dech a šla otevřít zámek i závoru. Muž nechal koně
stát, vklouzl dovnitř za služkou a vstoupil za ní do pokoje. Z vnitřku vlněné čepice s šedými bambulkami vytáhl dopis zabalený v hadříku a opatrně ho podal Charlesovi. Nastasie držela světlo u lůžka. Paní zůstala z ostychu obrácená do uličky a ukazovala jen záda. V dopise zapečetěném malou pečetí z modrého vosku byl pan Bo- vary snažně žádán, aby se ihned dostavil do statku Bertaux a napravil zlomenou nohu. Z Tostes do Bertaux je však dobrých šest mil jízdy přes Longueville a Saint-Victor. Byla temná noc. Mladá paní Bova- ryová projevila obavy, aby se manželovi nepřihodila nějaká nehoda. Bylo tedy dohodnuto, že čeledín pojede napřed. Charles vyjede za tři hodiny po něm, až vyjde měsíc. Pošlou mu naproti chlapce, aby mu ukázal cestu do statku a otevřel ohradu. Okolo čtvrté hodiny ráno vydal se Charles, důkladně zabalený v plášti, na cestu do Bertaux. Ještě všecek malátný teplem spánku dával se kolébat klidným klusem svého zvířete. Když se kůň sám od sebe zastavil před jámami obehnanými trnitými keři, které se kopou při krajích brázd, Charles se s prudkým trhnutím probudil: rychle si vzpomněl na zlomenou nohu a snažil se vybavit si v paměti všechny zlomeniny, které kdy viděl. Nepršelo už: začínalo se rozednívat a na holých větvích jabloní se krčili nehybní ptáci s peřím načepýřeným
20
21
Made with FlippingBook - Online magazine maker