Gustave Flaubert: PANÍ BOVARYOVÁ

Zastavili se. Charles mlčel. Starý Rouault se tiše zasmál. „Jen mi povězte, co máte na srdci! Myslíte, že nevím, oč jde?“ „Otče Rouaulte… otče Rouaulte…,“ vykoktal Charles. „Já sám si nepřeju nic lepšího,“ pokračoval statkář. „I když děvče má patrně stejný názor jako já, musíme se jí zeptat na její mínění. Jděte a já se vrátím domů. Jestli řekne ano, tak se radši nevracejte, kvůli lidem, a taky by ji to moc rozrušilo. Ale abyste se neužíral nejis- totou, otevřu okenici dokořán až ke zdi: uvidíte ji zezadu, když se na- kloníte přes živý plot.“ A odešel. Charles přivázal koně ke stromu. Utíkal na stezku a čekal. Uplynula půlhodina, potom na hodinkách napočítal devatenáct minut. Najed- nou to na zdi zarachotilo; okenice se rozevřela, ještě se jí chvěla zá- strčka. Druhý den byl na statku už v devět hodin ráno. Emma se zarděla, když vešel, a z konvence se pokusila o smích. Starý Rouault nastáva- jícího zetě objal. Hovor o praktických záležitostech zatím odložili; měli ostatně dost času, protože svatba se ze slušnosti nemohla konat dřív, než Charlesovi skončí smutek, zjara příštího roku. Zima uběhla v očekávání. Slečna Emma si obstarávala výbavu. Část jí objednali v Rouenu a ona sama si ušila košile a noční čepečky podle vypůjčených módních kreseb. Při Charlesových návštěvách na statku se mluvilo o přípravách na svatbu, uvažovalo se, kde se bude podávat večeře, počítalo se, kolik bude chodů a jaká jídla se budou předklá- dat. Emma by si přála vdávat se o půlnoci za svitu pochodní, ale otec Rouault neměl pro tento nápad pochopení. Konala se tedy svatba, na kterou přišlo třiačtyřicet osob, šestnáct hodin se sedělo za stolem a hostina pokračovala druhý den a zčásti i několik dalších.

Kapitola čtvrtá

H

osté se dostavili časně. Přijeli v kočárech, na ká- rách tažených jedním koněm, v dvoukolkách s lavicemi, ve starých bryčkách bez kapoty, v ote- vřených vozech s koženými závěsy, a mladí lidé z nejbližších vesnic přijeli na žebřiňácích, kde stáli jeden vedle druhého a rukama se přidržovali že-

břin, aby při rychlé jízdě a citelném natřásání neupadli. Přijeli i z de- setimílové vzdálenosti, z Goderville, Normanville a Cany. Byli pozváni všichni příbuzní obou rodin, došlo ke smíření s rozkmotře- nými přáteli, napsalo se známým, se kterými se už dávno neudržovaly styky. Čas od času bylo za živým plotem slyšet zapráskání biče, potom se otevřela vrata: vjížděla nějaká bryčka. Koně klusali až k prvnímu schodu, tam se naráz zastavili a bryčka vyklopila náklad lidí, kteří vy- lézali ze všech stran, třeli si kolena a protahovali si záda. Dámy v čep- cích měly šaty podle městské módy, zlaté řetízky k hodinkám, peleríny s cípy zkříženými pod pasem, nebo barevné šátky připev- něné na zádech špendlíkem, které jim zezadu odhalovaly krk. Kluci, oblečeni podobně jako jejich tatínkové, vypadali ve svých nových ob- lecích celí nesví (mnozí z nich dokonce dostali toho dne svůj první pár bot v životě). Vedle nich bylo vidět nějakou tu vytáhlou čtrnác- tiletou nebo šestnáctiletou dívenku, nejspíš jejich sestřenici nebo starší sestru, v bílých šatech od prvního přijímání, prodloužených pro tuto příležitost, zardělou a vyjevenou, s vlasy mastnými od růžové pomády, a obávající se, aby si neušpinila rukavice. Jelikož na vypřažení všech vozů nebylo dost čeledínů, vyhrnuli si páni rukávy a pustili se

36

37

Made with FlippingBook - Online magazine maker