Charles však neskrýval nic. Oslovoval ji ženuško, tykal jí, každého se poptával, kde je, všude ji hledal, často ji odváděl za humna, a pak ho bylo vidět v dálce mezi stromy, jak ji objímá kolem pasu, naklání se nad ní a hlavou jí přitom cuchá vestičku u živůtku. Dva dny po svatbě manželé odjeli: Charles se kvůli svým pacien- tům nemohl zdržet déle. Otec Rouault je dal odvézt svou bryčkou a sám je doprovázel až do Vassonville. Tam dceru naposledy políbil, vystoupil a dal se na cestu domů. Když ušel asi sto kroků, zastavil se, a jak se díval za odjíždějící bryčkou, jejíž kola se otáčela v prachu, zhluboka si vzdechl. Potom si vzpomněl na vlastní svatbu, na zašlé časy, na manželčino první těhotenství; on se také tolik radoval toho dne, kdy si ji přivedl domů od jejího otce, kdy si ji vezl za sebou na koni a kůň klusal po sněhu. Bylo to totiž kolem Vánoc a kraj byl celý bílý, ona se ho držela jednou rukou, na druhé měla zavěšený košík. Vítr čechral dlouhé krajkové stuhy jejího čepce, které mu občas pře- létly okolo úst, a když otočil hlavu, viděl u svého ramene její růžovou tvářičku, která se tiše usmívala pod zlatým štítkem čepce. Občas mu vložila ruku do záňadří, aby si zahřála prsty. Jak je to všechno dávno! Jejich synovi by dnes bylo třicet let! Ohlédl se ještě, ale na cestě už nic neviděl. Byl smutný jako dům po vystěhování, v mozku zatemně- lém přílišným hodováním se mu smísily něžné vzpomínky s chmur- nými myšlenkami a chvilku měl velkou chuť zajít ke kostelu. Jelikož se však obával, že v něm ten pohled vzbudí smutek ještě větší, vrátil se rovnou domů. Novomanželé přijeli do Tostes okolo šesté hodiny. Sousedé si stoupli k oknům, aby se podívali na lékařovu novou ženu. Stará služka se přišla představit, uvítala ji, omluvila se, že večeře ještě není hotová, a vyzvala paní, aby se zatím porozhlédla po domě.
42
Made with FlippingBook - Online magazine maker