rostlinami. Docela vzadu pod smrčky stál sádrový farář a četl si v bre- viáři. Emma se vydala nahoru do ložnic. První nebyla zařízená, ale ta druhá, manželská, měla v alkovně s červenými závěsy mahagonové lůžko. Prádelník zdobila krabička z mušlí a na sekretáři vedle okna stála ve váze kytice pomerančových květů, ovázaná hedvábnými at- lasovými stuhami. Byla to svatební kytice – svatební kytice té druhé! Pohlédla na ni. Charles si toho všiml, vzal ji a odnesl na půdu. Emma mezitím seděla v křesle – kolem ní rozložili její věci –, myslela na svou vlastní svatební kytici, zabalenou v krabici, a uvažovala, co by se s ní asi stalo, kdyby náhodou zemřela ona. V prvních dnech se zaměstnávala úvahami o změnách v domě. Od- stranila ze svícnů poklopy, dala nalepit nové tapety, natřít schodiště a na zahradě kolem slunečních hodin postavit lavičky; vyptávala se dokonce, jakým způsobem se zřizuje nádrž s vodotryskem a rybič- kami. Její muž, který věděl, že se ráda projíždí, pro ni sehnal z druhé ruky dvoukolku, a ta pak s novými svítilnami a s blatníky z prošívané kůže vypadala skoro jako elegantní tilbury. Byl nyní šťastný a naprosto bez starostí. Oběd ve dvou, večerní procházka po hlavní ulici, pohyb její ruky, kterou se dotýkala stužky ve vlasech, pohled na její slamáček, zavěšený na okenní zástrčce, a mnoho jiných věcí, o kterých si nikdy nemyslel, že by mohly být zdrojem potěšení, u něj teď vyvolávaly neustálý pocit štěstí. Ráno se v posteli díval, jak vedle něho na polštáři dopadá sluneční světlo na plavé chmýří jejích tváří, zpola zakrytých vykrojenými patkami če- pečku. Když jí tak zblízka hleděl do očí, zdály se větší, zvláště když při probouzení několikrát za sebou zamrkala víčky: ve stínu byly černé, na světle tmavomodré a jako by měly několik postupných ba- revných vrstev, vespod temných a světlajících směrem k třpytnému povrchu. Jeho vlastní oko se ztrácelo v těch hlubinách a viděl tam sám sebe v malém až k ramenům, i s šátkem na hlavě a pootevřeným vý- střihem u košile. Vstával. Ona se postavila k oknu, aby ho viděla od- jíždět, a zůstávala opřená o lokty mezi dvěma květináči s muškáty, v županu, který jí volně splýval podél těla. Charles si na ulici připínal
Kapitola pátá
C
ihlové průčelí bylo rovnoběžné s ulicí či spíše s vo- zovou cestou. Za dveřmi visel plášť s úzkým lím- cem, uzda, černá kožená čepice a v rohu na zemi stál pár kožených kamaší ještě pokrytých zaschlým blátem. Vpravo byl salón, totiž místnost, kde se jedlo a pobývalo. Kanárkově žlutá tapeta zvýraz-
něná nahoře girlandou bledých květů se na špatně napjatém plátně celá vlnila, bílé kalikové záclony obroubené červenými prýmky se křížily u oken a na úzké římse krbu zářily hodiny s Hippokratovou hlavou mezi dvěma postříbřenými svícny pod oválnými poklopy. Na druhé straně chodby měl Charles ordinaci, místnůstku širokou asi šest kroků, kde stál stůl, tři židle a kancelářské křeslo. Nerozřezané brožované svazky Slovníku lékařských věd, jejichž vzhled utrpěl při každém prodeji, kterým postupně prošly, zaplňovaly téměř samotné šest polic knihovny z jedlového dřeva. V ordinační době pronikal stě- nou dovnitř pach škvířícího se másla a v kuchyni zas bylo slyšet, jak pacienti kašlou a vykládají o svém trápení. Potom následovala velká zanedbaná místnost vedoucí přímo na dvůr a k stáji; byla v ní pec a sloužila nyní jako dřevník, sklep a skladiště plné starého železa, prázdných sudů, vyřazeného hospodářského nářadí a dalších zaprá- šených předmětů, u kterých se nedalo uhodnout, k čemu vlastně jsou. Zahrada byla spíše dlouhá než široká a táhla se mezi dvěma zdmi z lepenice pokrytými zákrsky meruněk až k trnitému živému plotu, který ji odděloval od polí. Uprostřed stály na zděném podstavci břid- licové sluneční hodiny. Čtyři záhonky ozdobené řídkými šípkovými keři symetricky rámovaly užitečnější čtverec půdy s důležitějšími
46
47
Made with FlippingBook - Online magazine maker