do poslanecké sněmovny. V zimě nechával štědře rozdávat dříví a v okresním zastupitelstvu energicky požadoval stále nové silnice pro svůj okres. V období letních veder se mu v ústech udělal vřídek a Charles mu od něho jako zázrakem jedním říznutím lancety odpo- mohl. Tajemník poslaný do Tostes, aby zaplatil účet, pak večer vy- právěl, že v lékařově zahrádce viděl nádherné třešně. Třešním se na Vaubyessardu valně nedařilo, a tak pan markýz požádal Bovaryho o několik odnoží; považoval za svou povinnost přijít mu osobně po- děkovat, spatřil Emmu, všiml si, že má hezkou postavu a že nezdraví jako vesničanka. Na zámku tedy usoudili, že nijak nepřekročí meze blahosklonnosti, ani že se nedopustí společenské neobratnosti, když mladou dvojici pozvou. Jednou ve středu ve tři hodiny odpoledne nastoupili tedy manželé Bovaryovi do svého dvoukolového kočárku a vydali se na cestu do la Vaubyessard s velkým kufrem připevněným vzadu a s krabicí na klo- bouky položenou na pokrývce. Charles měl kromě toho ještě jednu krabici mezi koleny. Přijeli za šera, zrovna když v parku začali rozsvěcovat lampióny, aby hosté v kočárech viděli na cestu.
Kapitola osmá
Z
ámek, vystavěný v moderním italském slohu s dvěma vystupujícími křídly a třemi podjezdy, se rozkládal na úpatí obrovského trávníku, na němž se páslo několik krav, mezi skupinami vysokých řídce rozsázených stromů. Podél zakřivené písčité cesty se košatily keře rododendronů, jasmínů
a kalin v nestejných zelených trsech. Pod můstkem tekl potok, v po- lošeru bylo vidět budovy s doškovými střechami rozseté po louce, kterou vroubil mírný svah dvou zalesněných kopců, a vzadu v houští stály ve dvou rovnoběžných řadách kůlny a stáje, zachovalé zbytky starého zbořeného zámku. Charlesova dvoukolka se zastavila pod prostředním podjezdem. Objevili se sluhové, markýz vyšel manželům naproti, nabídl lékařově ženě rámě a uvedl ji do vstupní haly. Vysoká hala byla vydlážděna mramorovými dlaždicemi a zvuk kroků i hlasů v ní zněl jako v kostele. Proti vchodu stoupalo rovné schodiště a vlevo vedla chodba spojená přímo se zahradou do ku- lečníkové síně, odkud bylo hned od vchodu slyšet karamboly slo- novinových koulí. Když Emma cestou do salónu procházela hernou, viděla kolem stolů mladé muže s vážným obličejem; brada jim spočívala na vysokém nákrčníku, všichni měli na prsou řády, tiše se usmívali při postrkávání tága. Na tmavém dřevěném ostění visely obrazy ve velkých zlacených rámech a nesly na spodních okrajích černé nápisy. Emma četla: „Jean-Antoine d’Andervilliers d’Yberbonville, hrabě z la Vaubyessard a baron z la Frenaye, padl v bitvě u Coutras 20. října 1587.“ A na jiném stálo: „Jean-Antoine-
62
63
Made with FlippingBook - Online magazine maker